Tři králové – krásný zvyk, který stojí za to znát

Šestého ledna se každý rok po ulicích procházejí tři postavy v korunách a dlouhých pláštích.

Možná jste je viděly před svými dveřmi, možná jste slyšely jejich zpěv. A možná jste si říkaly, co vlastně celé to tříkrálové putování znamená.

Je to starý, krásný zvyk. A má hlubší smysl, než se na první pohled zdá.

Den, kdy se stromeček pomalu odstraňuje, svíčky hasnou a dům se vrací do běžného rytmu. Není to smutné – je to jen přirozený závěr něčeho krásného.

Pro křesťany je to okamžik, kdy se Kristus zjevil celému světu. Den, kdy k němu dorazili mudrcové z dalekých krajin a uznali v něm krále.

A začíná masopust – čas radovánek, hodování a zábavy, který trvá až do Popeleční středy.

Znáte jejich jména: Kašpar, Melichar, Baltazar. Ale víte, že ve skutečnosti nešlo o krále?

Byli to mudrci. Pravděpodobně astronomové z Persie nebo Arábie, lidé, kteří rozuměli hvězdám a dokázali z nich vyčíst budoucnost. Bible o nich píše jen krátce – neuvádí počet, ani jména. To všechno přišlo až později, s vyprávěním, které se postupně dotváří.

Ale příběh zůstal stejný: tři muži následovali zářící hvězdu, protože věděli, že je povede k novému králi.

Cestovali dny. Nesli s sebou vzácné dary a očekávali, že najdou zlato, palác, moc.

Místo toho je hvězda zavedla do chlévů za Jeruzalémem. Tam, mezi slaměnými stěnami a zvířaty, leželo dítě.

A oni se mu poklonili.

Každý dar měl význam. Dohromady představovaly všechno: kov, plyn, tekutinu. Hmotu i ducha.

Když tři králové odcházejí od vašich dveří, napíší křídou nad práh: K+M+B+ a letopočet.

Většina lidí si myslí, že jde o jejich jména. Ale není to tak.

Tato zkratka pochází z latiny: Christus Mansionem Benedicat – Ať Kristus požehná tento dům.

Křížky mezi písmeny nejsou spojky, ale symboly Nejsvětější Trojice. Nápis zůstává na dveřích celý rok – jako tichá ochrana, která má přinést klid a bezpečí.

Někde ale lidé hned po odchodu koledníků smazali písmeno K. Věřili, že jinak by slepice nenesly dost vajec. Takové pověry provázely život našich předků – byly součástí jejich světa.

Na Tři krále se v kostelech světila voda, křída, kadidlo, dokonce i jablka. Svěcenou vodou se kropily domy, stodoly, pole. Křídou se kreslily ochranné kruhy nebo značky na dveřích.

Ženy nosily posvěcenou křidu ve váčku na krku po porodu. Dávala se do postýlky novorozenců. Ochrana byla všude – viditelná i neviditelná.

A věštilo se. Z hvězd, z plamene svíček, z předmětů skrytých pod miskou. Lidé chtěli vědět, co přinese nový rok – zdraví, štěstí, lásku, úrodu.

Hospodyňky pekly mazance a do těsta schovaly minci. Kdo ji našel, stal se králem domácnosti a měl právo posvětit celý dům svěcenou vodou. Byla to čest.

Dnes tři králové nechodí jen tak. Chodí s pokladničkou.

Tříkrálová sbírka je největší dobročinná akce u nás. Koledníci – často děti, studenti, dobrovolníci – chodí od domu k domu, zpívají koledy a sbírají peníze pro ty, kdo pomoc potřebují.

Je to krásné. Starý zvyk dostal nový smysl.

Možná nejste věřící. Ani já ne! Možná vám biblické příběhy nic neříkají, ale mají něco do sebe a pořád to je část historie!

Ale i tak má tenhle svátek něco v sobě.

Je to připomínka, že i v těch nejskromnějších místech může být něco vzácného. Že cesta k pravdě někdy vede jinudy, než jsme čekaly. Že dary mají smysl, i když nejsou viditelné.

---

Tak až uvidíte tři krále před svými dveřmi, zastavte se na chvíli. Poslouchejte jejich zpěv. A třeba si řekněte: jo, to je hezké.