Lammas: pohanský svátek hojnosti a vděčnosti

Lammas, známý také jako Lughnasadh, je starobylý svátek první sklizně. Připomíná nám, že hojnost není jen o tom, co máme, ale také o tom, co jsme během života vytvořily a za co můžeme být vděčné.

A pak jsou svátky, které z našeho života téměř zmizely. Ne proto, že by ztratily svůj význam, ale protože jsme na ně v tom každodenním shonu jednoduše zapomněly.

je jedním z nich , někdy nazývaný také Lughnasadh. Starobylý pohanský svátek první sklizně, který se slaví 1. srpna, případně už v předvečer 31. července. Naši předkové ho prožívali úplně přirozeně. Pole byla plná dozrávajícího obilí, pekl se první chléb z nové úrody a lidé děkovali za vše, co jim země během roku dala.

Dnes už většina z nás nestojí na poli s kosou v ruce. Chléb kupujeme v obchodě a slovo dožínky v nás často vyvolá spíš vzpomínku na školní učebnici než na skutečný svátek. Přesto mám pocit, že právě dnes bychom Lammas potřebovaly možná víc než kdy dřív.

Je o chvíli, kdy se člověk zastaví a položí si jednoduchou otázku:

Ne na zahradě.

Ve svém životě.

Možná ses naučila říkat „ne“. Možná ses konečně postavila sama za sebe. Možná ses po letech odhodlala změnit práci, začít znovu nebo odpustit sama sobě. A možná ses prostě jen naučila mít ráda samu sebe o trochu víc než loni.

I to je úroda.

Právě proto mi Lammas připadá jako svátek, který neobyčejně patří ženám ve zralém věku.

Když je nám dvacet nebo třicet, většinou hlavně sejeme. Budujeme kariéru, rodinu, domov, vztahy. Máme pocit, že musíme neustále něco dokazovat a někam spěchat.

Jenže časem přijde období, kdy už není nejdůležitější stále něco začínat. Stejně důležité je umět se zastavit, podívat se za sebe a ocenit cestu, kterou jsme ušly.

Ve starých keltských tradicích byl spojen s bohem Lughem a první sklizní obilí. Anglosaský název Lammas vznikl ze slov hlāfmæsse – „mše chleba“, protože se z prvního semletého obilí pekl bochník, který se přinášel k požehnání jako poděkování za úrodu.

Ať už ale použijeme keltský název Lughnasadh, anglické Lammas nebo české dožínky, všechny spojuje stejná myšlenka.

Po období růstu přichází sklizeň. Po létě podzim. Po aktivitě odpočinek. A nic z toho není špatně.

V mnoha pohanských tradicích je Lammas spojený s archetypem Velké Matky – bohyně Země, hojnosti a plodnosti.

Keltové uctívali bohyni Anu Danaa nebo Ker, ve slovanské tradici najdeme bohyni Živu. Nejsou to mladé dívky z pohádek. Jsou to zralé ženy. Silné, klidné, moudré. Ženy, které už něco vytvořily, vychovaly, vybudovaly a teď se dívají na výsledky své práce.

Ten obraz mi připadá nádherný.

V době, kdy společnost často oslavuje hlavně mládí, nám staré příběhy připomínají něco jiného – že skutečná síla nemusí být hlučná. Může být tichá. Moudrá. Trpělivá. A právě proto krásná.

Nemusíš znát keltské modlitby ani provádět složité obřady.

Úplně stačí několik jednoduchých věcí.

Upeč domácí chleba nebo koláč z letního ovoce. Přines domů pár klasů obilí nebo slunečnici. Zapal večer svíčku. Vyjdi na zahradu nebo do přírody. Poděkuj za všechno, co se ti letos podařilo.

A pak si polož tři otázky:

• Za co jsem letos opravdu vděčná?
• Co se mi podařilo?
• Co už je čas s láskou pustit dál?

Právě v tom je podle mě skutečné kouzlo Lammasu.

Jestli máš ráda symboliku starých tradic, můžeš si vytvořit svůj vlastní malý rituál.

Do středu stolu nebo misky polož klas obilí, slunečnici nebo jiné plody léta. Přidej svíčku a pokud pracuješ s kameny, třeba citrín pro hojnost, karneol pro odvahu nebo růženín pro harmonii.

Zapál svíčku a na chvíli se zastav.

Nemusíš pronášet žádná zaklínadla.

Stačí si v duchu říct:

„Děkuji za vše, co mi tento rok přinesl. Ať mám dostatek síly, moudrosti i radosti pro další období.“

Někdo si své myšlenky zapíše do deníku. Jiný upeče chleba a rozdělí se o něj s rodinou nebo přáteli. Právě sdílení bylo totiž od nepaměti jedním z nejkrásnějších symbolů Lammasu.

Datum: 1. srpna (nebo večer 31. července)

Barvy: zlatá, žlutá, bronzová, zelená

Symboly: obilí, chléb, slunečnice, med, první úroda

Byliny: rozmarýn, bazalka, měsíček, máta

Kameny: citrín, karneol, jantar, tygří oko

Vůně: kadidlo, santalové dřevo, rozmarýn

Sklizeň není jen na poli

Možná právě proto stojí za to vrátit tenhle téměř zapomenutý svátek zpátky do našich životů.

Nepřipomíná nám totiž jen první sklizeň obilí.

Připomíná nám, že celý život něco zaséváme – svou práci, péči, lásku, odvahu i sny. A že přijde chvíle, kdy není potřeba honit se za dalšími cíli, ale na okamžik se zastavit a s vděčností se podívat na to, co už vyrostlo.

A možná si uvědomíš, že tvoje největší úroda nejsou věci, které vlastníš.

Ale žena, kterou ses během těch let stala.

A pak, až ucítíš tu první srpnovou vůni ovoce a pečeného chleba, vzpomeň si, že tahle oslava patřila ženám jako ty tisíce let předtím, než ji kdokoliv nazval trendem. Byla tu vždycky. Stačí si ji zase vzít za svou.

Chceš si Lammas užít naživo? Vydej se do archeoskanzenu Země Keltů v Nasavrkách nebo na hrad Veveří, kde se každoročně koná Keltský Lughnasad.

Tajemství slovanské duše: Od slova k síle!