Yule – pohanský svátek zimního slunovratu

Včera večer jsem si rozsvítila svíčku na parapetu a tiše čekala…

Ne na nic konkrétního – jen na ten okamžik, kdy noc dosáhne svého vrcholu. A pak, i když to vlastně neuvidím, se to stane: Slunce se otočí zpátky k nám. Dny se začnou prodlužovat. Světlo se vrací.

A já jsem si letos poprvé uvědomila, jak moc to vlastně potřebuju oslavit.

Yule je starobylý pohanský svátek zimního slunovratu, který se slaví kolem 20.–23. prosince, kdy nastává nejdelší noc roku a zároveň bod obratu, kdy se dny začnou znovu prodlužovat. Je to svátek naděje, nového začátku, znovuzrození Slunce.

Když jsem si o tom četla, pochopila jsem, proč mě období kolem Vánoc vždycky tak naplňovalo – není to jen o dárcích a stromečku. Je to čas oslav znovuzrození slunce a nových začátků. Je to něco pradávného, co v nás prostě žije.

Slunce je nejníže nad obzorem, takže jeho paprsky dopadají do české kotliny nejvíce šikmo. A po nejkratším dni v roce přijde nejdelší noc. Ale právě ona v sobě nese tu krásu – protože od té chvíle se už dny začnou prodlužovat. Krok za krokem. Světlo se vrací.

Když jsem zjišťovala, jak naši předkové Yule slavili, úplně mě to vtáhlo. Staré severogermánské kmeny věřily, že slunce je obrovské ohnivé kolo, které se po světě kutálí tam a zpátky, takže jeho návrat podporovaly a oslavovaly zapalováním velkých ohňů a v domech zase pálily velká polena – yule logs.

A teď si představ: Yule poleno. V tradičním pojetí se speciální poleno nechávalo hořet po celých 12 dní svátku. Dnes si ho můžeš ozdobit šiškami, větvičkami, pentelkami – a nechat si ho jako krásnou zimní dekoraci se svíčkami.

Co mě překvapilo nejvíc?

Keltskou tradicí je ozdobený stromek, symbol věčného života. Není to vůbec křesťanský vynález! Rodiny si do domů nosily živý strom, aby uchránily duchy dřeva před chladem drsných zimních měsíců. A na vrchol se dávala pěticípá hvězda – pentagram, magický symbol pěti živlů.

Takže když si letos zapíchneš hvězdu na stromeček, můžeš si říct: „Tohle dělaly ženy přede mnou už tisíce let.“

Tady to začalo být kouzelné… a lehce tajemné. Za zimního slunovratu, kdy je hranice mezi naším světem a světem zemřelých otevřena, se duše mrtvých svobodně pohybují po světě.

U Slovanů bylo proto při večeři zvykem prostírat i zemřelým členům rodiny, jež bývají před večeří pozváni a na jejichž počest pak bývá připíjeno. A víš co? Možná ti to přijde divné, ale mě to dojalo. Představa, že našim blízkým, kteří už tu nejsou, můžeme symbolicky položit talíř, zapálit svíčku… že na ně prostě nezapomínáme. To je krásné.

Předkové se za zimního slunovratu mohou objevit i v podobě neznámých příchozích, proto každý i neznámý příchozí musí být řádně pohoštěn. Takže – buď k lidem laskavá. Nikdy nevíš, kdo za těmi dveřmi stojí.

A ochrana? Nejspolehlivější ochranou byla blízkost posvátného ohně, hojně byl rovněž využíván ochranný účinek česneku. Takže svíčky a česnek. Čistá magie.

Nemusíš být čarodějka, wicca ani pohan, abys si užila tuhle krásu. Já si říkám, že prostě cítím, co mi sedne. A tohle mi sedne moc.

Připrav si 1 bílou a 4 čajové svíčky. V tichu zapal čajové svíčky – symbolizují temné dny, které právě končí. Nakonec zapal bílou svíci – nové světlo, nový začátek.

Můžeš říct nahlas:
„Z temnoty se rodí světlo. Otvírám se naději a životu.“

Zkoušela jsem to včera večer. Ticho. Tma kolem. A pak – světlo. Bylo to silné.

Ozdobte si vánoční stromeček. A když už to děláš, přidej si k tomu něco osobního. Krystaly: granát – oheň a životní síla, karneol – kreativita a motivace, zlatý obsidián – vnitřní světlo a transformace. Nebo jen šišky, větvičky z lesa, pentli z látek, co máš doma.

Obdarovávejte. Dárky nám dávají pocit ocenění a zadostiučinění, jsou pro nás odměnou a potěšením. Dávání darů je zase skvělé na podporu našeho sebevědomí. Takže ano – daruj. Nemusí to být nic drahého. Stačí upřímnost.

Určitě si také domů pořiďte jmelí, nejlepší je to darované. Přináší lásku a blahobyt. A po domě můžete rozvěsit také cesmínu (holly), aby zabezpečila štěstí a ochranu celé rodině.

Jmelí jsem si letos pověsila nad dveře. A vždycky, když kolem projdu, se usmívám.

Zpomal a dopřej si čas o samotě. Zapiš si vše, za co jsi vděčný/á v uplynulém roce. Vypni telefon, rozjímej, buď offline. Uvař si bylinkový čaj, zapal svíčky, obklop se přírodou.

To je přesně to, co potřebuju. Ne pospíchat. Jen být. Cítit. Vnímat.

Zjistila jsem, že Yule není jen svátek „tam někde v historii“. Je to něco, co žije pořád. V nás. V té touze po světle. Po klidu. Po návratu k sobě.

Zimní slunovrat je časem úplného ztišení. V hlubinách tmy se ale skrývá potenciál – nový začátek, jiskra, možnost znovuzrození.

A to je přece nádherné, ne? I když venku vládne tma, i když se cítíme unavené, zmatené,ztracené – i po nejdelší noci opět vyjde slunce. I když se vše zdá ztracené, život se vždy obnovuje.

Takže až si zapálíš svíčku 21. prosince, vzpomeň si: že se dny začnou konečně prodlužovat. Světlo se vrací. A ty jsi jeho součástí.

Narozeniny hvězd, kohopak nám prosinec nadělil…