Možná jsme poslední generace, která vidí světlušky…

Jako malá jsem věřila, že to jsou maličké víly s lampičkami, které v noci svítí zvířátkům na cestu❣

Ty kouzelné chvíle pomalu mizí. Světlušky totiž potřebují něco, co jim dnes bereme – tmu, vlhkou půdu, klid. Místo toho jim dáváme světelný smog, beton a chemii.

A s nimi mizí i celý hmyzí svět. Za posledních několik desetiletí dramaticky ubylo mnoho druhů hmyzu a jejich početnost v některých oblastech klesla o desítky procent. V některých oblastech Evropy klesla biomasa létajícího hmyzu až o 75 %.

Největší hrozbou je světelné znečištění – protože světlušky světélkují právě kvůli páření. Když září lampy, blikající reklamy a bezpečnostní světla, jejich signály zanikají. Je to jako byste si na rande šeptali v přeplněném klubu s hlasitou hudbou. Ano znám to a NE nejde to !!!

Přidejte k tomu pesticidy, ztrátu přirozených stanovišť a masový turismus – a máte recept na tichý zánik. Celé populace světlušek mizí jen kvůli tomu, že jsme zapomněli, jak vypadá opravdová noc.

Tři čtvrtiny hmyzu u nás už zmizely. S nimi i opylovači – čmeláci, motýli, včely samotářky..

Hmyz je klíčový i pro ptáky – třeba sýček obecný, dnes nejohroženější sova u nás, se živí právě hmyzem. Když hmyz zmizí, sýček nemá co jíst.

• Intenzivní zemědělství a obří lány řepky a rozsáhlé monokultury!
• Pesticidy a chemie, které likvidují vše živé.
• Úbytek luk, mokřadů, remízků – míst, kde hmyz žil.
• Přesvětlené noci bez tmy.

To všechno má přímý vliv na životní prostředí. Když zůstane jen pár druhů, ekosystém se stává nestabilní. A stačí jedna „chyba“ – a máme problém. Krásný příklad? Kůrovcová kalamita v monokulturách smrků.

I ty trpí. Stačí jeden postřik ze sousedního pole – a celá úroda může být znehodnocena. Ekofarmy tak bojují nejen s přírodou, ale i s chemií zvenčí.

Například rodinná farma Vondrákových přišla o celou sklizeň bezu. Fungicidy ze sousedního konvenčního pole kontaminovaly květy, a farma musela vše stáhnout z prodeje.

Možná jsme si toho ještě úplně nevšimli, ale naše krajina pomalu ztrácí svůj život. Nejde jen o světlušky nebo pestrobarevné motýly.

i desítky druhů divokých včel samotářek – nenápadných, ale nepostradatelných opylovaček, bez kterých by mnoho rostlin nikdy nevykvetlo ani neplodilo. Jednoho dne možná zjistíme, že letní louky už nejsou plné bzukotu a křídla motýlů se stala jen vzpomínkou. A právě tehdy si uvědomíme, že jsme nepřišli jen o hmyz. Přišli jsme o kus živé přírody, který jsme dlouho považovali za samozřejmost.

Tohle není výzva k tomu, abyste se lepili k vozovce. Za mě celkem trapné a kontraproduktivní!!! Stačí udělat pár konkrétních kroků:

• Zhasínejte venkovní světla.
• Nepoužívejte pesticidy a herbicidy.
• Nechte na zahradě trochu vysoké trávy a listí.
• Podporujte místní bio farmy.
• Mluvte o tom. Sdílejte. Inspirujte ostatní.

Kdysi jene profesor napsal, že studenti chtějí zachraňovat cely svět, ale květinu na chodbě nezalije nikdo!!! A právě tam podle mě začíná skutečná ochrana přírody – drobnými každodenními činy. Tak aspoň my buďme rozumné a dělejme opravdově a účinné kroky 😉

Světlušky možná zhasínají, ale pořád máme šanci. Není pozdě. Příroda má neuvěřitelnou schopnost se uzdravit – když jí to dovolíme.

A možná, když zhasneme lampu, za chvíli se rozsvítí něco mnohem krásnějšího. Zatím můžeme vnoučatům vyprávět o vílách s lampičkami! A já d oufám, že jednou nebudeme svým vnoučatům vyprávět o světluškách stejně, jako dnes vyprávíme o zvířatech, která už nikdy neuvidíme. Byla by škoda přijít o tak obyčejné kouzlo letních nocí. Stačí někdy zhasnout světlo, nechat přírodu nadechnout a ona nám to možná vrátí tisíci malými světélky.

Ztrácíme divoké včely, strážkyně života