A tohle děláte? Čím si zbytečně zkracujete život?

Občas si říkám, jak málo stačí k tomu, abychom si samy podkopaly zdraví.

Obvykle to nejsou žádné velké chyby – spíš drobnosti, které děláme každý den. Automaticky. Bezmyšlenkovitě. Věřím, že to znáš taky: vstaneš, zapneš telefon, piješ kafe na lačný žaludek a celý den běžíš jak veverka v kole. A večer? Padneš. A pak se divíš, proč jsi unavená, podrážděná a tělo ti dává signály, že už má dost.

A já říkám – možná je čas se zastavit. Ne proto, abychom se káraIy, ale abychom si uvědomily, co nám opravdu dělá dobře. A co ne.

První návyk, který ničí víc, než si přiznáme.
Hned po probuzení saháme po telefonu, místo po sklenici vody. Pijeme kávu, aniž bychom tělu dali, co opravdu potřebuje – dech a hydrataci. Já jsem to dělala roky. Vstala, kafe, rychle maily, a pak jsem se divila, že mě bolí hlava. Dneska vím, že tělo po noci potřebuje vodu, kyslík a klid. Stačí tři hluboké nádechy u okna, sklenice vody s citronem a dvě minuty v tichu. A ano – sluneční/ ranní světlo! Teda pokud není 5 ráno.
Ne, není to wellness rituál. To je to základní restart

Upřímně, kolikrát denně jíš s mobilem v ruce? Ve stoje? V poklusu?
Dřív – četla jsem zprávy, odpovídala na maily, a přitom do sebe „naházela“ oběd. Jenže trávení funguje, když jsme v klidu. Když mozek ví, že je čas jídla!

Trávicí systém se vypíná, když jsi ve stresu. A tělo pak nedokáže zpracovat ani zdravé jídlo.
Není to o dietách, je to o přítomnosti. Sednout si, vypnout vše okolo a prostě jíst. V klidu.

„Já prostě moc nespím, to se dá zvyknout.“
Jo, to říkáte všechny… než začne tělo protestovat.

Já tedy NE! Spánek prosím pěkně MILUJU! A šlofíček po O je vrchol luxusu ❣
Nedostatek spánku není znak síly nebo odolnosti. Je to znak, že jsme se odpojily od základního rytmu života!

Spánek je jediný opravdový „detox“, který máme zdarma.
Regeneruje buňky, opravuje mozek, ladí hormony.
Když si ho upíráš, tělo se pomalu rozpadá – jen si toho nevšimneš hned.
Až když se jednoho dne probudíš a zjistíš, že tě bolí všechno.

To je klasika. Káva jako první, voda až když „si vzpomenu“.

A co hůř káva a cígo! Bohužel i já sem patřila do týmu káva a cígo – jooo FUJ! Ale teď už jen káva, samozřejmě až po sklenici vody🤗
Já jsem ten typ – miluju vůni kávy. Ale zjistila jsem, že když nepiju dost vody, tělo jede v nouzovém režimu.
Kůže je sušší, mozek pomalejší, energie kolísá.

Zázrak? Začni počítat sklenice vody, ne šálky kávy.
A pokud tě voda nebaví – přidej plátek citronu, mátu nebo kousek okurky. Prosté, ale účinné.

Všechny to známe. Chvíli si sedneš, pustíš si seriál a než se naděješ, jsou už je … fakt pozdě.
Říkáš si: „Je to přece relax, ne?“ Jenže tělo to vidí jinak.

Každá hodina před televizí nebo mobilem tě stojí kousek života.
Doslova. Studie z British Journal of Sports Medicine ukazuje, že sledování televize v průměru šest hodin denně znamená až o pět let kratší život.
A nejde jen o televizi – je to o pohybu, který mezitím neprobíhá.

Já si nastavila jednoduché pravidlo: max dvě hodiny pasivního koukání denně.
Zní to možná směšně, ale funguje to.
A hlavně – večerní světlo svíček místo modrého světla obrazovky dělá zázraky s psychikou i spánkem.

Tahle kapitola by mohla mít klidně vlastní knihu.
Ale zjednodušeně: co dáváme do těla, to nám buď přidává život… nebo ho pomalu ubírá.

Není to o dietách, trendech ani zákazech. Je to o rovnováze.
Tělo po padesátce nechce „méně jídla“, chce více kvality.
Potřebuje hlavně bílkoviny, tuky, vlákninu a minimum prázdných kalorií.

A ano – poslední výzkumy potvrzují, že největším „zázrakem“ proti stárnutí jsou svaly.
Takže ano, jídlo je důležité, ale pohyb je klíč.
Jeden bez druhého nefunguje.

A hlavně – jíst s radostí. Ne s výčitkami.
Protože stres z jídla škodí víc než samotný dort. 🍰

Není to žádné překvapení – ale stejně to musíme slyšet pořád dokola.
Pohyb je lék. A jeho nedostatek je tichý zabiják a to doslova!

Vím, že ne každá z nás má chuť běhat po posilovně nebo zvedat činky. Ale víš co? To ani není potřeba.
Důležité je hýbat se pravidelně a s radostí. Tělo totiž nepotřebuje výkon, potřebuje rytmus.

Stačí obyčejná chůze, trocha tance, jóga, práce na zahradě nebo pár dřepů mezi mytím nádobí.
Upřímně – nejlepší „cvičení“ je to, které tě baví.
A ano, svaly jsou naše pojišťovna. Bez nich stárneme rychleji, bolí nás záda, mizí rovnováha a ztrácíme sílu dělat věci, které milujeme.

Já říkám: nemusíš makat, musíš se hýbat.
Pravidelně, přirozeně, s chutí.
Třeba už jen to, že půjdeš místo výtahu po schodech, ti každý den přidá pár minut života.

„Já to zařídím, já to udělám, já se postarám…“
Kolikrát jsi tohle řekla? A kolikrát jsi pak večer seděla úplně prázdná, bez energie, bez chuti k čemukoliv?

Jsem sobeček a nebo možná líná, ale prostě vocaď pocaď!
Dlouho jsem si myslela, že být silná znamená všechno zvládnout.
Ale skutečná síla je říct NE.
Vědomě, bez výčitek. Protože každé „ano“ druhým, které jde proti tobě, je malá zrada na sobě samé.

Možná ne všechno. Ale něco určitě. A to je v pořádku.
Nejsme dokonalé.
Jen občas potřebujeme připomenout, že tělo a duše nejsou oddělené světy.

Když zpomalíš, napiješ se, zhluboka se nadechneš, najednou se všechno začne měnit.
Život se neprodlouží zázrakem – jen se stane kvalitnějším.

Možná to celé zní, jako bych měla všechno pod kontrolou – ale nemám.
I já teď v podstatě „kážu vodu a piju víno“. Nebo spíš… jak se říká – kovářova kobyla chodí bosa.

Poslední roky pro mne byly těžké.
Operace, dlouhé období bez pohybu, ztráta maminky, která mě úplně zlomila…
Přestala jsem kouřit (ano, jde to i po desítkách let), ale zároveň přišla únava, nadváha, smutek, prázdno.
A pak ten známý pocit – že tělo nechce, hlava nemůže a já sem pekelně líná!

Teď stojím na začátku.
A říkám si – není důležité, kde jsi teď.
Důležité je, že chceš jít dál.

A věřím, že to stojí za to.
Protože žít dlouho není cíl.
Cíl je žít dobře a kvalitně!

Přerušovaný půst pro ženy 50+ návod …