Síla zvyku/ zlozvyku v životě ženy 50+

A právě na tohle se zaměřuje kniha „Síla zvyku“ od Charlese Duhigga.

Pamatujete si, kdy jste naposledy vědomě rozhodla, jak se ráno obléknout? Jak dlouho vás trvá, než instinktivně sáhnete po stejném šálku kávy? Jak přirozeně se vám stane, že po práci místo do posilovny zamiřujete do kavárny? Pravděpodobně si ani neuvědomujete, že tímto chováním řídíte svůj život automaticky!

Možná znáte ten pocit. Tisíckrát jste si slíbila, že začnete chodit cvičit, zdravěji jíst nebo vstávat dříve. A tisíckrát jste selhala. Není to kvůli tomu, že byste neměla vůli. Není to ani tím, že byste na to zapomněla. Problém je v tom, že neznáte pravidla hry. Charles Duhigg nám v této geniálně napsané a čtivé knize prozrazuje tajemství: všechny naše zvyky fungují na jednom principu. Pochopíte-li jej, můžete změnit cokoliv.

Každý zvyk – bez ohledu na to, jak je složitý či jednoduchý – se řídí jedním základním vzorem. Charles Duhigg jej nazývá smyčka zvyku a skládá se ze tří neodmyslitelných kroků:

Spouštěč je konkrétní signál, který vás vede k určitému jednání. Může to být čas, místo, pocit, osoba nebo situace.
Kupříkladu když se vás zeptá dlouholetá přítelkyně: „Pojď, půjdeme na kafe?“, spouští se v nás řetězec automatických akcí. Nebo když se ráno probudíte v 6:30 a bez přemýšlení se vydáte k ledničce.
Spouštěč není věc vůle – je to jakýsi zvonek, který zazvoní.

Jak to vidět v praxi:
Pozorujte sami sebe následující tři dny. Když budete mít chuť na sladkost, zjistěte, co ji předcházelo. Byl to čas? Nuda? Frustrace? Energie po kávě? Zmapujte si své spouštěče jako detektiv.

Po spuštění spouštěče přichází rutina. To je samotné chování – fyzické či mentální jednání.
Když vás přítelkyně pozve na kafe, zareagujete. Když máte chuť na sladkost, otevřete lednici.
Rutina je to, v čem se chceme změnit – to je chování, které chceme nahradit, zlepšit nebo úplně změnit.
U žen 50+ to často bývá kouření, přejídání, zanedbávání cvičení, negativní samomluva nebo utrácení peněz.

Rutina není morální otázka. Není to projev slabosti. Je to prostě zažitá cesta, kterou mozek bez přemýšlení jde.

Jak to vidět v praxi:
Když poznáte svůj spouštěč, všimněte si, co přesně děláte. Nesuďte se, jen pište. Sladkost ze skříňky? Telefonát kamarádce? Sednutí na gauč s telefonem? Přesně to je vaše rutina.

Zde se skrývá zlatý klíč. Každý zvyk nás něčím odměňuje. Bez odměny by zvyk neexistoval.
Když si dáme sladkost, dostaneme energetický impuls a malé zadostiučinění. Na kávě s přítelkyní, dostaneme sociální vazbu a pocit sounáležitosti. A když kouříme, dostaneme relaxaci a zdánlivý útěk ze stresu.

Právě tady se odměny liší člověk od člověka. U jedné je odměna fyzická (cukr, nikotin), u druhé emocionální (pocit sounáležitosti, pocit kontroly), u třetí sociální (uznání od druhých).

Jak to vidět v praxi:
Jakou odměnu vám zvyk dává? Vraťte se k příkladu – když si dáte sladkost, co cítíte? Úlevu od stresu? Přerušení rutiny? Pocit radosti?
Právě to je vaše odměna, na kterou mozek čeká.

Teď, když víte, jak zvyky fungují, lze je měnit. Charles Duhigg nám skvěle vysvětluje, že nezavrhujeme starou rutinu a nenahrazujeme ji jednoduše novou. Problém je v tom, že mozek si stále chce svou odměnu. Klíč tedy spočívá v tom, že si ponecháme spouštěč a odměnu, ale změníme rutinu.

Řekněme, že jste si zvykla po návratu z práce koupit si v regálu čokoládu.
(Spouštěč: únava. Rutina: koupit čokoládu. Odměna: energetický impuls a pozitek ze sladkého.)

Místo abyste se cítila provinile a slibovala si, že „už nikdy žádnou čokoládu“, zkuste změnit jen rutinu.
Únava zůstává stejná – a odměnu si zasloužíte.

Místo čokolády si dopřejte třeba šálek lahodného čaje s mlékem, kávu, pár datlí. Někoho uspokojí oříšky, já bych asi upřednostnila bílkovinu – jogurt, pudink;)

Spouštěč zůstává: únava po práci.
Odměna zůstává: pocit obnovení.
Jen rutina se mění – a právě v tom spočívá vaše síla i moudrost.

Napište si situace, kdy se vaše zvyky spouští. Udělejte malý deník – to není nudné, ale je to jako detektivní hra. Jaký je čas, místo, nálada? Co vám v tu chvíli daný zvyk dává? Buďte upřímná.

Znáte-li spouštěč a odměnu, kterou si v tu chvíli mozek žádá, vymyslete jinou cestu, jak tu samou odměnu získat. Nejde o to zvykat si na něco drasticky jiného – jde o to nahradit chování při zachování odměny.

Nová rutina se nevytvoří přes noc. Opakování je matka všech dovedností a také matka všech zvyků. Když si první týden zvyknete na novou rutinu a mozek dostane tu samou odměnu, začne si ji spojovat se spouštěčem. Postupem času se stane přirozenou.

Charles Duhigg ve své knize jasně říká: tato kniha vám nedá univerzální návod, jak vyřešit vaše problémy.
Dá vám ale postup, jak na to přijít sama.

Tvrdá práce, trpělivost a vůle – to už je na vás.
Není to easy. Mozek se rád vrací ke starým cestám – jsou mu známé, bezpečné, pohodlné.
Ale vy jste žena v polovině života. Silná, zkušená, už jste zvládla mnohé a přesně víte, co chcete.
Máte všechno, co potřebujete – jen jste možná ztratila mapu.
A právě tu vám Duhiggova Síla zvyku dává do ruky.

Stovky zvyků formují náš každodenní život.
Řídí, jak se ráno oblékáme, jak mluvíme se svými dětmi, jak spíme i co jíme.
Některé nám slouží, jiné nás drží zpátky.
Ale všechny – bez výjimky – se dají změnit.

Nejzávislejší alkoholik se může osvobodit.
Společnost v troskách se může zvednout.
A žena, která si myslela, že už je pozdě, může objevit úplně novou kapitolu svého života.

A vy? Co chcete změnit vy? Co vám brání být tou, kterou opravdu jste?

Odpověď už máte.
Je ve vašich rukou – a možná i v knize Síla zvyku od Charlese Duhigga.

Podzim s kávou – malý rituál, který zahřeje i duši