První adventní neděle – ticho, světlo a naděje

přichází ten nejkrásnější okamžik – zapalujeme první svíčku na adventním věnci.

Venku už se lehce stmívá. Den se pomalu sklání. A právě teď, když se večerní šero rozkládá po obloze, přichází ten nejkrásnější okamžik … První adventní neděle letos připadá na 30. listopadu 2025. Je to neděle mezi 27. listopadem a 3. prosincem – vždycky tak, aby do Vánoc zbývaly čtyři adventní neděle. Čtyři příležitosti zastavit se. Nadechnout. Rozsvítit další světýlko.

Pro někoho je to jen začátek předvánočního shonu. Ale pro nás? Může to být něco úplně jiného. Pozvání k pomalosti. K návratu domů – nejen fyzicky, ale i do sebe sama.

První svíčka se tradičně nazývá svíce proroků. Symbolizuje naději. Čekání na něco krásného, co teprve přijde.

Zapaluje se po vyjití první hvězdy, tedy večer. Některé rodiny ji nechávají zapálit nejmladší dítě. Ale když jsme sami, můžeme si ten okamžik užít právě tak, jak potřebujeme – v tichosti, s šálkem čaje, se zavřenýma očima.

Fialová barva této svíce v křesťanské tradici znamená rozjímání a pokání. Ale pro nás může být prostě barvou soumraku. Barvou chvíle mezi dnem a nocí, kdy se svět ztišuje.

Možná ho máte doma už připravený. Nebo si ho teprve chystáte vyrobit. Věnec ze stálozelených větviček – jedle, smrku, borovice – symbolizuje věčnost. Kruh, který nemá začátek ani konec.

Nemusí být dokonalý. Může být prostý, jemně ozdobený šiškami a trochou červené pentličky. Nebo bohatý, plný ořechů, sušeného ovoce a drobných perníčků. Jak se vám to líbí. Jak vám to sedne k duši.

Co ještě patří k první adventní neděli?

Právě teď začíná domov měnit tvář. Jmelí nad dveřmi – symbol ochrany a lásky. Cesmína s červenými bobulemi. Vánoční věnec na dveře, který víta každého, kdo přichází.

Můžete to udělat pomalu. Věc po věci. Koutek po koutku. Není třeba spěchat. Advent je dlouhý čtyři týdny – a to je dost času.

Skořice. Hřebíček. Pomeranč. Vanilka.

Možná máte ráda pečení. První linecké, první vanilkové rohlíčky. Nebo jen vonný difuzér se zázvorem a kardamomem. Něco, co dá domovu vůni útulnosti.

Pokud máte betlém, můžete ho už vytáhnout. Ale postavičky ještě ne. Ty přicházejí postupně – až do Štědrého dne, kdy se objeví svatá rodina a maličký Ježíšek.

Je v tom něco krásného. To čekání. Ta postupnost.

Víte, často se nám říká, že advent máme prožívat v klidu a pohodě. A pak se octneme v honbě za dárky, recepty, úklidem, návštěvami.

Co kdybychom to letos zkusily jinak?

• Sedět u zapálené svíčky a jen dýchat.
• Číst knihu s hrnkem horké čokolády.
• Jít na procházku do zimního lesa a poslouchat ticho.
• Zavolat přítelkyni a popovídat si – ne o povinnostech, ale o životě.
• Napsat si seznam věcí, za které jsme letos vděčné.

Advent není závod. Je to advent – příchod. Příprava. A hlavně: čekání plné tichého štěstí.

Když dnes večer usednete k adventnímu věnci, zkuste to takhle:

Zhasněte všechna světla. Nechte jen tu jednu svíčku planout.
Dívejte se na plamen.
Pomalu se nadechněte. Vydechněte.
A tiše si řekněte: Teď začíná advent. Můj advent.

---

Ať vám první adventní neděle přinese klid, teplo a jemnou naději v srdci. Ať je váš domov útulný. A ať se vám podaří zažít tu krásu čekání – bez spěchu, s láskou k sobě samé.

Nejoblíbenější vánoční 😉 Wham! – Last Christmas (Official Video)