Proč se bojíme čarodějnic víc než těch, co je upalovali?

Oheň kdysi znamenal radost – pak strach. Proč jsme se přestali ptát a začali se bát? Zamyšlení nad čarodějnicemi, mocí a strachem.

Dávno předtím, než první hranice vzplála, stály tu ohně Beltainu. Lidé tančili kolem nich v kruhu, slavili příchod jara, plodnost země a života. Oheň byl symbolem očisty, obnovy a radosti. Byl to moment, kdy komunita společně vstupovala do světlejší poloviny roku.

A pak… pak přišli ti, co věděli „lépe“. Ti, co měli jedinou „pravdu“ a kdo se od ní odchýlil, ten byl nepřítelem. Místo aby vítaly ženy jako dárkyně života a moudrosti, pálily je jako „čarodějnice“

Právě lidé, kteří drželi v rukou moc, brzy pochopili jednoduchou pravdu – totiž že kdo ovládá strach, ovládá mysl. A tak se z oslavných ohňů staly hranice. Z tance kolem ohně se stalo děsivé divadlo. Z moudrých žen, léčitelek a bylinkářek se staly čarodějnice.

Není náhoda, že většinu upalovaných „čarodějnic“  tvořily ženy, které měly znalosti, vliv nebo majetek. Ženy, které se vymykaly normám. Ty, které byly příliš nezávislé a které věděly příliš mnoho.

Jak jednoduchá alchymie – vzít něco, co lidé milují, a přetvořit to v nástroj strachu. Navíc církev nepřišla s něčím novým – pouze přetvořila existující tradice a obrátila je proti lidem samotným.. Náboženství, které mělo spojovat, se stalo nástrojem rozdělení.

A proč? Kvůli kontrole! Strach umlčuje otázky. Strach láme odpor. A nakonec – kdo se bojí, ten poslušně mlčí a následuje.

I když se časy změnily, mechanismy zůstávají překvapivě podobné.. Během covidu jsme viděli, jak rychle se společnost dokáže polarizovat. Jak rychle se z otázek stává kacířství. Jak rychle se z lidí, kteří se jen ptají „proč?“, stávají nepřátelé kolektivu.

Neříkám, že covid nebyl skutečný, nebo že neměl své oběti. Říkám jen, že způsob, jakým byla situace prezentována, jak rychle se objevila „zázračná řešení“ a jak brutálně byli stigmatizováni ti, kteří se ptali, připomíná starodávné vzorce.

Existují totiž velmi účinné mechanismy, kterými lze ovládat masy:

• FOMO (Fear Of Missing Out) – strach z vyloučení, obava z toho, že nám něco unikne.
• Konfirmační zkreslení – vyhledáváme jen informace potvrzující náš názor
• Groupthink – uniformita myšlení ve skupině za cenu potlačení kritického myšlení
• Davová psychóza – mocná čarodějka, umí změnit stav mysli i duše. Dokáže i celkem klidného člověka strhnout k jednání, kterého by se jinak nikdy nedopustil, hlavně však ze slabého, bezmocného jedince udělá součást silného organismu. Právě ten náhlý pocit síly je to, co na davovém běsnění fascinuje.

Ve skutečnosti tyto mechanismy fungují stejně dobře dnes jako před staletími. Používaly se při honech na čarodějnice, během fašismu, komunismu, v době covidové hysterie i – ano – v kontextu Greendealu.

Skutečný „kacíř“ všech dob má jedno společné – odvahu klást otázky:

• „Proč mi to říkáte?“
• „Co tím sledujete?“
• „Kde jsou důkazy?“
• „Komu to prospívá?“

Ptát se neznamená automaticky nevěřit. Znamená to používat dar, který jako lidé máme – schopnost kritického myšlení.

A tak se z ohňů, které měly oslavovat život, udělali hranice strachu. Z oslav plodnosti udělali strach z žen a jejich moudrosti. A z přemýšlení udělali kacířství! Ale my, my si ty ohně můžeme zapálit znovu. Ohně radosti, ohně zvědavosti, ohně kritického myšlení. A místo abychom se báli stínů, podíváme se, kdo je vrhá a proč.

Moderní hranice nemají plameny. Používají jiné nástroje:

• Sociální vyloučení
• Ekonomický nátlak
• Nálepkování (dezinformátor, antivaxer, konspirační teoretik…)
• Mediální dehonestace

Nikdo vás fyzicky nemučí, ale psychologický nátlak může být stejně účinný.

Beltain byl svátkem ohně. A oheň, stejně jako vášeň a přesvědčení, může být skvělým sluhou – ale zlým pánem. Může nás zahřát, ale i spálit.

Když začneme démonizovat ty, kteří se ptají nebo pochybují, stáváme se sami novodobými inkvizitory. Když přestaneme naslouchat jiným názorům, ztrácíme schopnost vidět celý obraz.

Kritické myšlení totiž není o odmítání všeho. Je o hledání rovnováhy mezi důvěrou a skepsí. O uvědomění si, že pravda je často složitější než jednoduchá černobílá tvrzení.

 Beltain byl svátkem rovnováhy – mezi tmou a světlem, zimou a létem. A tuto rovnováhu potřebujeme i ve svém myšlení.

Právě proto může být dnešní doba ideální pro obnovení skutečné tradice Beltainu.– nikoliv jako návrat k pohanství, ale jako připomínku hodnot, které tento svátek představoval:

• Společenství místo rozdělení
• Oslavu života místo strachu ze smrti
• Respekt k přírodě a jejím cyklům
• Rovnováhu mezi racionalitou a intuicí

Až uvidíte příště zprávy plné strachu nebo uslyšíte volání po umlčení těch, kteří se ptají, vzpomeňte si na hranice s „čarodějnicemi“. Vzpomeňte si, jak snadno se z ohňů radosti staly ohně strachu.

A pak se zeptejte: „Proč se mám bát? Kdo a proč ve mně ten strach vytváří?“

Nejlepší způsob, jak uctít památku nespravedlivě obviněných „čarodějnic“, není nenávist k církvi nebo institucím. Je to odvaha používat vlastní rozum, klást otázky a nenechat se unést davovou hysterií – ať už přichází z jakékoliv strany.

„Zapal si dnes večer malou svíčku a polož si otázku, kterou jsi si dlouho netroufla vyslovit.“

👉 Pokud tě fascinuje magie ženské síly, určitě si nenech ujít i článek o svátku Beltain – oslava života, lásky a světla v magickou noc a poutavý příběh Lilith – první žena: démonka, rebelka, nebo symbol ženské síly?.