Černá kočka sedí na dřevěném stole vedle rozsypané soli a rozbitého zrcadla, vedle hrnku s kávou – symboly pověr spojených i s pátkem třináctého.
🎨 Inspirace & Zábava

Pátek třináctého, černá kočka a ta rozsypaná sůl

Uznávám, jsem pověrčivá❣ Tak nějak instinktivně. Jako by mi někde hluboko uvnitř cosi šeptalo: opatrně, jen tak pro jistotu.

Co mě trochu štve – na sobě 😇

Jsem chytrá, vzdělaná, zkušená žena. Za těch padesát a pár let jsem viděla leccos. Přežila jsem vztahy, kariéru, krize, celou jednu pandemii. A přesto – přesto! – když mi dneska ráno přeběhla přes cestu černá kočka, na zlomek vteřiny jsem zpomalila a to mám doma dvě černý kočindy. Tak nějak instinktivně. Jako by mi někde hluboko uvnitř cosi šeptalo: opatrně, jen tak pro jistotu.

A pak jsem si říkala – no, dobře. Jsem tedy pověrčivá? Nebo jsem jen… lidská?

Víte co – skoro polovina Čechů je na tom stejně. Průzkumy to potvrzují opakovaně: 47, někde uvádějí až 72 procent z nás věří na pověry nebo rituály. A to jsou lidé, kteří by se vám do očí podívali a řekli: já tedy určitě ne. Jenže pak klepe do dřeva. Nebo si dává kapří šupinku do peněženky. Nebo – jako já – zpomalí kvůli kočce, i když přesně ví, že je to nesmysl.

Odkud to vlastně bereme?

Psychologové na to mají odpověď, která mě fascinuje a zároveň trochu konejší. Pověry slýcháme od dětství. Vtékají do nás s babiččiným hlasem, s vůní vánočního kapra, s tím, jak nám máma říkala, ať neroztahujeme deštník v bytě. Nejde o to, jestli jim „věříme“ v tom racionálním, dospělém slova smyslu. Jde o to, že se z nich stala součást nás. Součást té vrstvy, kde sídlí instinkty, emoce a vzpomínky – a tam rozum moc nepomůže.

Stuart Vyse, psycholog, který se pověrami celý život zabývá, to definuje jako „akci v rozporu s vědou.“ Jenže zároveň přiznává, že v moderním světě, kde nemáme všechno pod kontrolou – a kdo z nás to má, ruku na srdce? – se pověry stávají jakýmsi malým ujišťujícím mechanismem. Snižují úzkost. Dávají naději. A to je, holky, docela silný argument.

kočka, černa kočka, černá kočka přes cestu! cat, nature, black, animal, pet, hair, star, black and white, hairy

Ta černá kočka a její temná kariéra

Víte, co mě baví? Že kočky to kdysi neměly vůbec jednoduše. Staří Egypťané je zbožňovali – byly posvátná zvířata, symboly ochrany a síly. Severská tradice je slavila. A pak přišel 13. století a papež Řehoř IX., který měl zjevně s kočkami osobní problém, prohlásil černé kočky za Satanovy sluhy. A bylo vymalováno. Doslova i přeneseně – následovalo masové hubení koček po celé Evropě.

Historici se trochu zlomyslně usmívají a poznamenávají, že tohle rozhodnutí mohlo přispět k rozšíření moru v roce 1348. Bez koček se přemnožily krysy. Krysy nosily blechy. Blechy nosily mor. Takže vlastně… pověra, která kočky zdiskreditovala, mohla nepřímo zabít miliony lidí. Nečekaná lekce z dějin pověr, co říkáte?

Dnes ve Velké Británii a ve Skotsku je černá kočka naopak dobrým znamením. Ve Francii prý pomáhá hledat poklady. Takže záleží jen na tom, odkud jste – a čím vás naprogramovala vaše kultura. My si pořád stojíme za smůlou. Typicky české.

Třináctka, Jidáš a ta prokletá sůl

Pátek třináctého. Sama si vzpomínám, jak jsem jako malá holka vstávala v ten den s pocitem, že se musím mít na pozoru. Žádný konkrétní důvod, jen ta atmosféra – dospělí se usmívali, ale nějak opatrně. Původ té pověry sedí v Poslední večeři: třináct hostů, Jidáš jako třináctý, a druhý den ukřižování. Číslo 13 tak neslo nálepku zrady a neštěstí na věky věků. Hotovo, rozhodnuto, žádné odvolání. Dneska mám číslo 13 velmi ráda a patek zrovna tak!

A rozsypaná sůl? Také Jidáš – na obraze Poslední večeře prý převrhl slánku. Od té doby je rozsypaná sůl symbolem smůly. Ale lidová moudrost vymyslela hezkou nápravu: hoďte špetku přes levé rameno. Tím prý oslepíte ďábla. Mám z toho dobrý pocit, i když ďábla nevidím – ten pohyb je přesně dost velký na to, aby mozek zaregistroval, že situaci jsme ošetřily. Rituál splněn. Klid na duši obnoven.

Štěstí v pověrách – to funguje opravdu!

Teď ale pozor, protože tady se stane něco zajímavého. Vědci z oblasti psychologie provedli studii s golfisty – jedné skupině řekli, že jejich hole jsou šťastné. Výsledek? Byli úspěšnější o 35 procent. Třicet pět procent! Jen kvůli tomu, že uvěřili v trochu magické vlastnosti hole. Pověra zvýšila sebedůvěru a sebedůvěra zlepšila výkon.

Takže možná nejsme hloupé, když si dáváme kapří šupinku do peněženky. Možná jsme docela chytré – protože víme, jak si psychicky pomoct. A to je, přiznejme si, celkem sofistikovaný přístup k životu. Říkejme tomu placebo efekt, říkejme tomu pověra – výsledek je stejný.

Rituály, talismany a kominík u zpětného zrcátka

Máte u zpětného zrcátka figurku? Nebo kámen v kapse, co nosíte pořád, i když si přesně nepamatujete proč? Nejste sama. Většina z nás má nějaký talisman nebo rituál – a přitom by se nikdy neoznačila za „pověrčivou“. Je v tom jistá ironie, ale taky krásná lidskost. Říkáme si: já ale vím, že je to nesmysl. A zároveň figurku z kapsy nevyndáme.

Kominík jako symbol štěstí má podle legendy na svědomí sama Marie Terezie. Potkala dvorního kominíka, přejela mu rukou po šatech – a umazala se od sazí. Kominík nelhal, odvedl poctivou práci. Panovnice prý řekla jen: máš štěstí. A bylo rozhodnuto. Dodnes se říká: kominík přináší štěstí, chytněte se za knoflík. Mám ráda příběhy, kde náhoda vytvoří tradici na staletí.

A čtyřlístek? Ten má na kontě Evu z ráje – prý si ho vzala na památku při vyhnání, aby nikdy nezapomněla na Rajskou zahradu. Dnes ho hledáme v jetelových polích s dětskou soustředěností. Mimochodem – vědecky vzato se vyskytuje s četností přibližně jedna ku deseti tisícům. Je tedy skutečně vzácný. Takže pokud ho najdete, máte prostě štěstí. I bez pověry.

A co vy – klepe to ve vás?

Myslím, že v určitém věku přestaneme předstírat, že jsme čistě racionální bytosti. To je jeden z darů padesátky a dál – konečně si dovolíme být trochu složité, trochu rozporuplné, trochu tajemné i pro sebe samé. Věřím v data, vědecké studie a zdravý rozum. A zároveň klepu do dřeva, když se pochlubím dobrými zprávami. Obojí najednou. Žádný problém.

Pověry jsou součástí toho, odkud pocházíme – z rodin, z kultury, z dětství.

Jsou to malé nitky, které nás spojují s babičkami, prababičkami, se všemi těmi ženami před námi, které také zpomalovaly kvůli černé kočce. A já si myslím, že ta spojitost stojí za víc než za odmítavé mávnutí rukou.

Tak tedy – klepe to ve vás také? Vsadím se, že ano. Na co nejvíce věříte nebo jak jste pověrčivé?

Klasické české pověry – pro jistotu 😊

🐈‍⬛  Černá kočka přes cestu  – přinese smůlu. Pokud vám zároveň právě přijde účet za energie, buďte si jisti: to ona.

🌴  Zaklepání do dřeva  – nutné pokaždé, když se pochválíte. Bez klepání funguje vesmír jako pružina – co vyřknete, to se otočí. Klepejte tedy raději dvakrát.

🔢  Pátek třináctého nejhorší den v roce. Alespoň podle lidí, kteří jinak nevěří na nic. Ale jen pro jistotu nevychází ven.

🧂  Rozsypaná sůl  – smůla garantována. Řešení: hodíte špetku přes levé rameno. Ďábel teoreticky oslepne. Podlaha to tak nevnímá.

🍀  Čtyřlístek přináší štěstí  – vzácný, geneticky mutovaný, jeden z deseti tisíců. Takže vlastně… příroda vás odměňuje za trpělivost. Nebo jen za to, že jste se sehnula.

  Padající hvězda a přání  – Ptolemaios věřil, že se bohové dívají dolů. Přejte si tedy pořádně. Ale rychle – hvězda nečeká.

🟫  Hranatý kanál = smůla  – kulatý je fajn, hranatý ne. Kdo tohle vymyslel, zřejmě přežil něco opravdu nepěkného u kanalizace.

💈 Rozbité zrcadlo = 7 let smůly  – duše uvnitř prý trpí. Útěcha: po sedmi letech se plně obnoví. Stihnete to ještě za mlada.

🛑 Projít pod žebříkem  – naruší to Nejsvětější trojici. Nebo vám spadne na hlavu vádr s barvou. Obojí nepříjemné.

🥂  Nekřížit ruce při ťukání skleničkami  – smrt do roka. Upřímně, toto je pověra, která se hodí jako omluva, proč jste se na oslavě nezdvořile otočila k sestřenici zády.

pátek třináctého, povery, smůla, friday, friday 13, good luck, halloween, horror, friday the 13th, friday 13, friday 13, friday 13, friday 13, friday 13

Svět je velky a každý si hlídá ty svoje pověry 😁

A teď – ruka na srdce – u těchto zahraničních pověr se nejspíš usmíváte a říkáte si: to je přece nesmysl. Jo. Přesně tak, jak se na vás dívají cizinci, když klepete do stolu.

🇩🇪  Německo – ťuknout vodou = přát smrt  – nikdy si neťukejte sklenicí s nealkoholickým nápojem. V Německu tím přejete smrt všem přítomným. Takže na rodinné oslavě raději pijte wine.

🇮🇹  Itálie – pátek 17. místo 13.  – číslo XVII se v latině přeskládá na VIXI = můj život skončil. My máme třináctku, Italové sedmnáctku. Různé země, stejná úzkost.

🇬🇧  Velká Británie – pozdravit straku  – pokud uvidíte straku, musíte ji zdvořile pozdravit. Good morning, Mr. Magpie. Ano, vážně. Nahlas. Na ulici. S kamennou tváří.

🇪🇸  Španělsko – 12 hroznů o půlnoci  – jeden hroznový víno při každém úderu hodin na Nový rok. Štěstí na 12 měsíců. A zubař na leden.

🇷🇺  Rusko – kabelka na zemi = peníze utečou  – nikdy nepokládat kabelku na podlahu. Peníze odtud utečou. My s tím máme zkušenost i bez pověry. – Ano to znám a držím se toho!

🇯🇵  Japonsko – hůlky svisle v rýži  – takhle se obětuje jídlo mrtvým. U živých lidí je to velmi nevhodné. A u tcháněte na obědě dvojnásob.

🇨🇳  Čína – číslo 4 jako smrt  – čtyřka zní jako slovo pro smrt. V číslech pater, pokojů, darů – vyhýbají se jí důsledně. My zase čtyřce v autobuse říkáme to nejhorší číslo z jiného důvodu.

🇹🇷  Turecko – žvýkačka po setmění = maso mrtvých  – žvýkání po tmě je tabu. Žvýkačka se prý mění na maso mrtvých. Upřímně… to je nejlepší reklama na odvykání žvýkáček, jakou jsem kdy slyšela.

🇧🇷  Brazílie / Rusko – kabelka na zemi (opět!)  – dvě kultury, jeden závěr: kabelka nikdy na podlahu. Ženy po celém světě to vlastně ani nedělají. Takže možná máme všechny pravdu.

kabelka na zemi, pověra, smůla, peníze, Side view of crop unrecognizable female in trendy boots holding red paper bag while standing on street on sunny day after shopping

🇵🇭  Filipíny – po pohřbu nejít rovnou domů  – nejdřív se zastavit někde jinde, aby smrt nešla s vámi. Káva cestou z pohřbu najednou dává úplně jiný smysl.

🇳🇱  Nizozemsko – zpívání u stolu  – zpíváte při jídle? Zpíváte pro ďábla. Tohle by velmi potěšilo všechny, kdo přežívají rodinné obědy s příbuznými s nutkavou potřebou prozpěvovat.

A závěr? Ať jste odkudkoli – každý se bojí něčeho jiného. A každý si to nějak ošetřuje. Vy klepete do stolu, Britka zdraví straku, Japonec nekříží s hůlky. Jsme prostě všichni lidé. Pověrčiví, rozumní a všechno najednou.

Poznámka pro vás, naše čtenářky: Některé odkazy v článcích mohou být(ale ne všechny!) tzv. affiliate odkazy. To znamená, že pokud si přes ně něco koupíte, může nám prodejce vyplatit malou provizi – bez jakýchkoliv dalších nákladů pro vás! Tyto malé odměny pomáhají udržet tento blog v chodu: pokrýt hosting, nástroje a hlavně – čas, který věnujeme tvorbě obsahu pro vás. Děkujeme, že nás podporujete. Každý klik je pro nás znamením, že to má smysl. 💛

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
guest
Tvůj PRVNÍ komentář musí být bohužel schválen ručně (nutná ochrana proti spamu a falešným účtům). Pokud jste skutečné čtenářky – zobrazí se brzy! 💕Děkuji za pochopení. 💕 Daniela
0 Komentáře
Vložené zpětné vazby
Zobrazit všechny komentáře
0
Budu rád za vaše názory, prosím komentujte.x