Nový rok: Jak jsme se naučili slavit začátky

Každý rok, když odbíjí půlnoc, slavíme něco, co vlastně ani neexistuje – pomyslnou čáru mezi dvěma dny. A přesto v tu chvíli cítíme, že se něco mění. Proč?

Představte si, že žijete ve starověkém Egyptě. Váš nový rok nezačíná 1. ledna, ale s příchodem záplav Nilu – když se na obloze objeví hvězda Sirius. To dávalo smysl. Voda přinesla úrodu, úroda znamenala život. Začátek byl viditelný, hmatatelný.

Babyloňané zase slavili nový rok na jaře, když se probouzela příroda. Staří Slované začínali rok 25. prosince, v době zimního slunovratu – když se světlo pomalu vracelo do světa.

Každá kultura hledala svůj vlastní začátek. A není to zajímavé? Jako by člověk potřeboval věřit v možnost začít znovu.

Julius Caesar byl pragmatik. Když reformoval římský kalendář, stanovil začátek roku na 1. leden – den zasvěcený bohu Janusovi, strážci bran a začátků. Bůh se dvěma tvářemi – jedna hledí zpět, druhá vpřed. Krásná symbolika, že?

Středověká církev však tyto oslavy zakázala jako pohanské. Koncil v Tours roku 567 rozhodl: žádný Nový rok 1. ledna. Ale co člověk potřebuje, to si nakonec stejně najde. Tradice přežívala pod povrchem.

V českých zemích se Nový rok 1. ledna oficiálně ujal až v 16. století, vlivem římského práva a tisku kalendářů. Předtím jsme slavili „vánoční datovací systém“ – nový rok připadal na 25. prosinec.

Zajímavé je, že se nám dodnes spojují dohromady – Vánoce a Nový rok. Jako by těch pár dní mezi nimi bylo prostorem mimo čas.

Když to vezmeme racionálně, nic se neděje. Půlnoc 31. prosince je stejná jako kterákoli jiná půlnoc. Kalendář je jen lidský vynález, způsob, jak uspořádat čas.

A přesto… V tu chvíli cítíme něco skutečného. Možnost. Naději. Příležitost začít znovu, i když víme, že ráno budeme stejní lidé jako předchozího dne.

Možná právě proto jsou novoroční tradice tak důležité. Nejsou o magii – jsou o naší potřebě věřit, že se věci mohou změnit.

Podívejme se na české tradice očima pochopení:

– a nejednalo se přitom o dětskou kratochvíli. Pro výslužku, drobný obnos a panáka alkoholu si přišli například kněží, obecní sloužící nebo kominíci. Hospodyně rozhazovaly po světnici hrách, aby v novém roce nikdo nezbloudil.

Důležité bylo, kdo přišel na Nový rok první na návštěvu: stará žena znamenala hádky, mladík či dívka štěstí, a dítě lásku.

Konzumace luštěnin má zajistit bohatství. Proč? Protože drobná zrnka připomínají mince. Je to naivní? Možná. Ale je to krásný příklad symbolického myšlení – když jíme něco, co vypadá jako bohatství, přitahujeme bohatství k sobě.

Aby štěstí „neuletělo“. Tohle je ještě zajímavější – ukazuje to na pradávný strach ze ztráty. Jako bychom věřili, že štěstí je něco křehkého, co nám může kdykoli uniknout.

První den v roce by se nemělo uklízet. Proč? Abychom nevymetli štěstí z domu. Ale možná je v tom i jiná pravda – potřeba odpočinku. Den, kdy nemusíme nic dělat, kdy můžeme jen být.

Každý národ slaví Nový rok trochu jinak, a to vypovídá o tom, co považuje za důležité:

Španělé a jejich 12 hroznů ukazují lásku k rituálům a preciznosti.
Dánové rozbíjející talíře před domy přátel – čím víc střepů, tím více přátel – nádherná metafora spojení.
Brazilci skákající přes sedm vln s přáními při každém skoku – důvěra v sílu přírody a opakování.
Japonci s 108 údery zvonu – každý úder smývá jeden pozemský hřích. Představa očisty, nového začátku.

Co to říká o nás jako lidstvu? Že všichni hledáme stejné – naději, štěstí, spojení. Jen používáme jiné symboly.

„Na Nový rok o slepičí krok“ – světlo se prodlužuje jen nepatrně.
„Nový rok tmavý – Velká noc bílá“ – pokus předpovědět počasí.

• Jak na Nový rok, tak po celý rok.
• Na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o krok dále, na Hromnice o hodinu více.
• Když se rok se zimou a sněhem počíná, slibuje dost chleba, ale málo vína.
• Na Nový rok bláto, na Velikonoce sníh.
• Leden studený, duben zelený.
• Je-li dopoledne na Nový rok pěkně, bude příznivé počasí o žních v kraji.
• Novoroční noc jasná a klidná, bude povětrnost pro úrodu vlídná.
• Když v lednu hrom se ozve, hojnost vína je v očekávání. 

Naši předkové pozorovali přírodu a hledali v ní vzorce. Dnes víme, že tyto pranostiky nefungují vždy. Ale snaha porozumět světu kolem nás – ta zůstává stejná.

Přemýšlela jsem nad tím, proč novoroční oslavy přetrvávají tisíce let, přes všechny změny kultur a náboženství.

Není to magický okamžik, kdy se vše změní. Je to okamžik, kdy si dovolíme věřit, že se to změnit může. A ta víra – ať už založená na čemkoli – má svou vlastní sílu.

Možná proto dodržujeme tradice, i když je považujeme za pověry. Protože v tom rituálu – v tom pojídání čočky, v tom skákání do nového roku, v tom přání „Šťastný nový rok“ – je zakódována tisíciletá lidská touha po lepším zítřku.

---

Takže až příští rok v půlnoci pozdvihnete skleničku, vzpomeňte si: nejste jen vy. Jsou to všichni lidé před vámi, kteří takhle slavili začátky. A to je vlastně docela kouzelné, nemyslíte? ✨

„Budoucnost patří těm, kdo věří svým krásným snům.“ Eleanor Roosevelt (1884–1962) manželka Franklina Delano Roosevelta a první dáma Spojených států

„Všechno se zdá nemožné, dokud to neuděláš.“ Nelson Mandela (1918–2013) bývalý prezident Jihoafrické republiky, bojovník proti apartheidu

„Nikdy není pozdě začít být tím, kým jste mohli být.“ George Eliot (1819–1880) anglická spisovatelka, novinářka a překladatelka

„Náš osud není vepsán ve hvězdách, ale v nás samých.“ William Shakespeare (1564–1616) anglický básník a dramatik

 „Napište do svého srdce, že každý den je nejlepší den v roce.“ Ralph Waldo Emerson (1803–1882) americký filozof, esejista a básník

„Život začíná tam, kde končí vaše komfortní zóna.“ Neale Donald Walsch (1943) americký spisovatel

„S každým novým dnem přichází nová síla a nové myšlenky.“ Eleanor Roosevelt (1884–1962) manželka Franklina Delano Roosevelta a první dáma Spojených států

„Učte se ze včerejška, žijte pro dnešek, doufejte v zítřek.“ Albert Einstein (1879–1955) německo-americký fyzik, autor teorie relativity

 „Dejte ze sebe to maximu, protože, to je všechno, čím jste.“ Ralph Waldo Emerson (1803–1882) americký filozof, esejista a básník

 „Dospět a stát se tím, kým skutečně jste, vyžaduje odvahu.“ Edward Estlin Cummings (1894–1962)

„Nikdy nejste příliš staří na to, abyste si dali nový cíl nebo začali snít nový sen.“ Clive Staples Lewis (1898–1963) britský spisovatel irského původu

Které náboženství je nejstarší? Víry bez svatozáří!