Můj deník a já – malé útočiště pro velké holky

Holky, víte co? Já bez deníku už skoro neumím být. Malý svět, kde můžu být stoprocentně sama sebou – bez filtrů, bez pozlátek, bez cenzury. Někdy ho otevřu denně, jindy na něj několik týdnů ani nesáhnu.

psaní deníku je pro mě osobní zápisníček myšlenek a zážitků, který mi slouží jako nástroj pro sebepoznání, zpracování emocí a podporu psychické pohody. Hlavně jsem k sobě upřímná, a nebojím se psát i o méně příjemných věcech či bez formální struktury.

Znám spousty lidí, co si dennodenně lžou do kapsy a dost možná i do deníku!

Důležitá je pro mě konzistence, ale nemusím psát každý den – začala jsem s několika větami podle nálady – píšu, když to stojí za to, když mám náladu, nebo si chci ulevit!

Klasická hláška z pubertálních let – „Můj milý deníčku, ty mi taky můžeš … “ – víte, jak to myslím 😉

Vypsat se ze svých problémů a pocitů je ověřená terapeutická technika. Psaním (a obzvlášť tím, kde hrají hlavní roli tužka a papír) se totiž vracím zpět k sobě. Zatímco u většiny ostatních činností celý den zrcadlím společnost okolo sebe, psaním se dostávám hlouběji do svého já. Jak hluboko, to záleží na vás a na metodě, kterou použijete.

Můžete se věnovat expresivnímu psaní, kdy nehledíte na obsah ani pravopis. Výzkumy ale ukázaly, že ani zdánlivé banality všedního dne nejsou zbytečné. Lidé, kteří si po několika měsících přečtou, co v daný den poslouchali nebo snídali, mají prokazatelnou radost ze znovuobjevení vlastní rutiny.

Jestli mám často pocit, že život je jedna zběsilá jízda a čas mi plyne nějak rychleji, tohle by mohla být ta správná metoda. Vstřebávám svoje každodenní pocity na papíře. Začínám v nové práci? Odešly děti z domova? Mám nečekané radosti nebo strasti?

Velké životní změny s sebou nesou určité nejistoty a denní deník může být skvělý způsob, jak se po čase ohlédnout zpět a uvědomit si, jak moc jsem se posunula a co jsem překonala. Také si přirozeně zvýším povědomí o tom, co mě každý den dělá šťastnou a co naopak ne.

Někdy slova nestačí. Tenhle deník je celý o kreativním projevu. I tohle je způsob, jak si zpracovat a zaznamenat prožitky. Můžu do něj kreslit, psát, lepit obrázky, skládat si v něm básně, zapisovat si nápady a vizuálně ztvárňovat emoce. Popíšu, co právě řeším v komiksu nebo si vytvořím storyboardy. Experimentuji s různými styly skic a zjišťuji, co mi pomáhá a co mě baví nejvíce.

Zapisuji si myšlenky bezcílně. Přesně tak, jak mi proudí hlavou. Píšu o tom, co mě právě napadá. Vyjadřuji emoce i myšlenky bez cenzury. Spousta autorů knih tuto metodu používá jako warm-up před tím, než se pustí do reálného psaní kapitol.

Ze začátku může být těžké při psaní udržet tempo se svou hlavou, ale nebojím se dělat chyby a psát neúhledně. Tahle metoda je o svobodě a lehkosti plynutí. Možná budete překvapené, k čemu všemu vás dovede. Občas na povrch vyplanou hlubší uvědomění, na která můžete pohlédnout z nové perspektivy.

Pokud se každý den na chvilku zastavím a uvědomím si, za co jsem v životě vděčná, pomůže mi to k pozitivnějšímu mindsetu. Psychologové z Kalifornské univerzity dělali výzkum zaměřený na pocit štěstí v důsledku zapisované vděčnosti.

Jedna skupina respondentů měla 10 týdnů psát, za co je v životě vděčná. Druhá skupina psala o věcech, které je podráždily nebo znepokojovaly, třetí skupina měla psát o událostech bez ohledu na pozitivní nebo negativní dopad. Po 10 týdnech se první skupina cítila se svým životem nejvíce spokojená a ovlivnilo to i jejich přístup ke zdravému životnímu stylu.

Já si klasicky deník píšu jen občas, tak týdně, a mám ten úžasný Tam a Zpět – koupily jsme si ho s kámoškou k Vánocům!!! A někdy večer v posteli si zapisuji svůj deník vděčnosti 😉 Ano, jsem vděčná, že jsem úžasná a silná, a že sem se udržela a nezabila tu paní na úřadě – ona za to nemůže 😉

V tomto deníku pojmenovávám všechny své úspěchy i selhání, radosti i deprivace. Zkoumám, jak se z každé události můžu poučit. Sleduji, jak se posouvám a sebe-rozvíjím. Můžu se sama sebe ptát: Co mě dnes potěšilo/traumatizovalo? Co jsem se naučila? K tomuto účelu se skvěle hodí tečkované deníky, ve kterých můžu jednu stranu použít na otázky a odpovědi a druhou na plány, jak se ze situace poučím.

• Napište si myšlenky, které vás dnes rozesmály nebo aspoň jste se pousmály, a dost možná se usmějete i teď !
• Vyjmenujte věci, které pro vás dnes byly výzvou, ale nakonec to nebylo tak náročné jak jste se obávaly a nebo naopak bylo, bylo to obtížnější než jste čekaly.
• Vzpomeňte si na  okamžiky, které vám zlepšily náladu- ranní slunce v okně, prochajda v dešti v tom nádherném vlhkém vzduchu .
• Které věci, které jste se dnes naučili, ano už konečně přestanu lidem říkat svoje pocity, a konečně sem bez zaváhání dokázala říci NE!
• Pojmenujte  zážitky, díky nimž jste se dnes cítili statečně, ano to moje NE opravdu chtělo odvahu!                                   

Dlouho jsem měla pocit, že musím psát pravidelně. Nesmysl. Pište, jak chcete. Jedno slovo, stránku, báseň, nákupní seznam. Cokoliv. Hlavně buďte upřímné. Deník snese i ty nejtemnější myšlenky, pocity a tužby. Nesoudí vás. Je to bezpečný prostor.

Najdu si vhodný čas a místo: Vyhradím si pravidelný čas, kdy mě nikdo nebude rušit. Může to být ráno, večer, během obědové pauzy nebo kdykoliv jindy během dne.

Stanovím si cíl: Rozhodnu se, co od psaní deníku očekávám. Chci si zapisovat svoje pocity, vzpomínky, tvůrčí nápady, nebo třeba jen shrnout události dne? Netrápím se úplně tím, co chci psát – deníček Tam a Zpět se mě zeptá… a deník vděčnosti občas snese i to, co není úplně vděčnost! Ale primárně zaznamenávám ty pozitivní věci nebo alespoň to, jak jsem se cítila! Mám dar od boha na všem vidět to pozitivní!

Píšu bez cenzury: Nebojím se vyjadřovat svoje myšlenky a emoce volně a bez ostychu.

Jsem konkrétní: Místo obecných frází se snažím popisovat konkrétní situace a pocity.

Nebojím se experimentovat: Deník nemusí mít pevnou strukturu. Můžu si ho ozdobit obrázky, kresbami nebo si jen dělat rychlé poznámky.

Psaní mi pomáhá zpracovat těžké zážitky, snižovat stres a budovat emoční odolnost.

Zapisování myšlenek mi umožňuje lépe porozumět sama sobě a svým motivacím.

Mnoho autorů používá metodu bezcílného psaní jako rozcvičku před psaním dalších textů.

Deník mi může pomoci dát vzpomínky na těžké události do kontextu a podívat se na ně z nové perspektivy.

Nespěchejte: Nemusíte psát dlouhé zápisy. Pár vět nebo jen klíčových myšlenek může být dostačujících.

Buďte flexibilní: Pokud zmeškáte jeden den, nic se neděje. Zkuste si jen psát několikrát týdně, nebo když cítíte potřebu.

Zachovejte soukromí: Váš deník je jen váš, nikdo by neměl mít přístup k vašim zápiskům.

Nic si nedokazuju

Deník by měl být místem, kde nemusím nikomu nic dokazovat. Nemusím přesvědčovat samu sebe, že něco umím, předstírat, že nejsem přecitlivělý pošuk. Deník je tu od toho, abych si mohla ulevit od absolutní nejistoty, že vůbec nevím, co v životě dělám. Musím ale být upřímná.

Strašně ráda si píšu deník proto, že se tu můžu svěřit, že někomu hrozně závidím malý úspěch, že na někoho šíleně žárlím, nebo že se mám prostě jen divně a nevím proč. Když píšu přesně, upřímně, deník se může stát skvělým diagnostickým nástrojem vlastních trápení – těch, které si často nechci přiznat.

Nepíšu pravidelně, neřeším, co mám psát a co ne, nevymýšlím žádné speciální formy psaní. Znám lidi, co třeba píšou deníky heslovitě. Já si nechávám úplnou volnost. Někdy popíšu pět stran, někdy jen pár vět. Důležité pro mě je dát si k tomu třeba kafe nebo si pustit hudbu, kterou mám ráda. O to víc si pak užívám ten klid, který se ke psaní deníku pojí. Hlavně z toho nedělat povinnost. Těch už je tak všude hodně.

Někdy si místo psaní čtu

Někteří lidé to vůbec nedělají – já si ale ráda v deníku čtu. Často třeba přicházím na to, že se v nějaké situaci chovám pořád stejně. Nebo že loni touhle dobou jsem už chodila bez berlí a byla jsem na sebe pyšná – dnes jsem naopak naštvaná, že nejsem tak „hbitá“, jak bych potřebovala 😉

Na deník mám vysoké nároky. Vždycky pečlivě vybírám, aby se mi líbil, aby to byl ten správný, aby se mi do něj dobře psalo, aby měl dostatečně hladké stránky a ne příliš výrazné linky. Mám zásobu deníků a papírenského zboží tak na 5 let dopředu i pro malou kancelář – miluji sešity, bloky a notýsky všeho druhu! Teď jsem objevila na Temu diáře tak čarokrásné, že asi neodolám.

Taky mám oblíbené tužky, kterými do něj píšu, a ulítávám si na plnicích perech. Prostě, aby si všechno sedlo a bylo mi v tom příjemně. A nezlobím se na sebe, když deník klidně pár týdnů nebo měsíců neotevřu. Píšu, když to potřebuju.

Učí nás znát samu sebe a dát do kontextu to, co prožíváme. A taky nám ukazuje, že i malé každodenní okamžiky mají cenu.

Holky, zkuste to. Fakt. Vemte blok, tužku, otevřete poznámky v mobilu, napište tři řádky. Není to složité. Za pár měsíců se na ty zápisky podíváte a budete koukat, jaký poklad jste si vytvořily.

Deník je nejlevnější a nejdostupnější kouč, terapeut a kamarád v jednom. A navíc se na vás nikdy nebude mračit, že píšete křivě nebo že jste mu dlouho nenapsaly.

Tajemství (The Secret) – uvidíš svět jinýma očima!