Které náboženství je nejstarší? Víry bez svatozáří!

Chceš vědět, které náboženství je nejstarší? OK – ale varuju tě: nebude to přehled jako z učebnice.

Tvrdě, přehledně a bez církevních iluzí. Realita není přímka, ale vrstvy. A některé z nich byly později záměrně přepsané, zploštělé nebo rovnou zakázané. Hlavně ty, kde hrály klíčovou roli ženy

• Čas: cca 100 000 př. n. l. a dřív
• Klíčové znaky: duchové přírody, předků, zvířat – žádné dogma, žádný bůh, žádná kniha
• Forma: rituály, trans, byliny, propojení s přírodou

👉 To je duchovní jazyk lidstva v syrové podobě. Nejsou tu pravidla, jen vztah. Církve to později označily za „primitivní“. Protože čím víc se modlíš k přírodě, tím míň posloucháš autority. A to se nehodí.

---

• Čas: cca 10 000–3 000 př. n. l.
• Klíčové znaky: Slunce, Měsíc, Matka Země, cykly, kolo roku, ženské božství
• Oblasti: Evropa (Keltové, Slované, Vikingové)

👉 Tady má ženský princip své trůny. Bohyně plodnosti, rituály s krví i semenem, propojení se životem i smrtí. Až moc živé na to, aby to křesťanství nechalo být – proto z toho později udělalo čarodějnictví.

---

• Čas: cca 3 000–500 př. n. l.
• Klíčové znaky: mnoho bohů, mýty, chrámy, víra propojená se státem
• Oblasti: Egypt, Mezopotámie, Řecko, Řím

👉 Tady se začíná obchod s vírou. Bohové mají lidské vlastnosti, jsou silní, mstiví, vášniví – a zároveň slouží jako zástěrka pro mocenské struktury. Víra už není osobní. Je součástí impéria.

---

• Čas: cca 1 500–1 200 př. n. l. (a trvá dodnes)
• Klíčové znaky: karma, reinkarnace, dharma, bez zakladatele
• Zdroje: Védy, Upanišady, Bhagavadgíta
• nejstarší nepřerušené náboženství dodnes

👉 Hinduismus není „víra v boha“. Je to ekosystém myšlenek, příběhů, filozofií. A hlavně: nikdy nepřerušil kontakt s původními vrstvami. Proto je tak odolný – a zároveň tak nepochopený Západem.

---

• Čas: cca 600–500 př. n. l.
• Klíčové znaky: harmonie, rovnováha, přirozenost, minimální dogmata
• Oblast: starověká Čína

👉 Zatímco Západ řešil vinu a hřích, Východ ladil rovnováhu. Tao tě nevede k poslušnosti, ale k citlivosti. Konfucius zase učil úctu, řád a soulad. Nikomu nic nevnucují – možná právě proto se jim nedařilo dobývat svět.

---

• Čas: cca 500 př. n. l.
• Klíčové znaky: žádný stvořitel, žádný bůh – jen mysl, utrpení, vědomí
• Zakladatel: Siddhártha Gautama (Buddha)

👉 Buddhismus je víc psychologie než náboženství. Učí tě, jak mysl funguje, ne koho poslouchat. Je to návod na osvobození – ne sada pravidel. A právě proto byl a je trnem v oku všem, kdo chtějí víru řídit.

---

• Čas: cca 1 200–1 000 př. n. l.
• Klíčové znaky: jeden Bůh, vyvolený národ, zákon, pravidla
• Texty: Tóra, Talmud
• základ pro křesťanství a islám

👉 První tvrdý monoteismus. Bohužel také první velké vymazání ženského principu. Bůh už není „ona“, „oni“, nebo „to“ – je to On. A vyžaduje dodržování pravidel. Cítit nestačí. Musíš poslouchat.

---

• Čas: 1. století n. l.
• Klíčové znaky: Ježíš jako spasitel, vina, hřích, církevní hierarchie
• Texty: Nový zákon, evangelia
• silná politická struktura
• tvrdý zásah do ženské role

👉 Převzali pohanské svátky, přebarvili je na bílo, a řekli: „tohle je teď pravda“. Křesťanství zbožštilo vinu, zbořilo svobodu a ženy seslalo do kouta. Boží syn? OK. Ale Matka už jen v tichosti.

👉 Křesťanství bylo první, kdo udělal z víry nástroj strachu: dodržuj pravidla, nebo shoříš v pekle.

---

• Čas: od roku 610 n. l.
• Klíčové znaky: Muhammad jako prorok, Korán, pravidla, směr k Mekce
• Texty: Korán, hadísy

👉 Poslední z velkých monoteismů. Navazuje na židovsko-křesťanskou linii, ale zpřísňuje ji. Všechno je dané: jídlo, modlitba, oblečení, role muže a ženy. Islám není „mladší bratr“, ale spíš tvrdší rodič.

Asi bych si úplně nevybrala jen jedno. Protože pravda – aspoň pro mě – neleží v jedné knize nebo jedné víře. Leží ve vrstvách.

Někde mezi vesmírem a bylinkama. Mezi reinkarnací a cyklem Měsíce. Mezi vnitřním řádem a rytmem lesa.

Hlava má směr jako hinduismus – vím, že svět má logiku, i když ji zrovna nechápu. Tělo má kořeny jako šamanismus – pozná pravdu dřív, než ji umím říct. Žena ve mně má rytmus jako pohanství – a ví, že není „mimo“, jen prostě v jiném cyklu než ten, co diktuje kalendář.

A to, co na mě nejvíc naráží? Je církevní způsob uvažování.

Jakákoli církev – už od 1. století – by mě nejspíš upálila za volnomyšlenkářství. Proč? Protože nesnáším, když mi někdo říká, co si mám myslet. Co mám dělat. A co nesmím cítit.

👉 Pro mě je církev (jakákoli) despotická. V podstatě diktatura. „Dělej, co ti řekneme – a neptej se.“ A hlavně: „Buď hodná, poslušná – nebo skončíš v pekle.“

No… Dík, nechci. 🙃

Neříkám, že by lidé neměli věřit. Každý má svou víru a žádná z nich není ta jediná správná. Každý ať si věří, v co chce – ALE – a tady je to velké ALE – hlavně by tím neměl nikoho omezovat, nutit nebo soudit.

I já někdy volám „panebože!“ – ale spíš jako slovní spojení, víte? 😊

Jenže právě v otázkách víry je důležité se zamyslet: kdo a co po nás chce? A hlavně – proč? Kdo těží na tom, že se budeme chovat určitým způsobem? Jsem rebel, takže na přísná pravidla mě nikdo neužije. Držím si půsty podle fází Měsíce, věřím, že NĚCO je – něco mezi nebem a zemí. Slavím si pohanské svátky, věřím na pověry, čtu si karty i horoskop.

Tyto věci mi dávají možný směr, jiný úhel pohledu, náhled. Ale kam půjdu a co opravdu budu dělat, to rozhoduji jen já sama. Víra má být kompas, ne pouta. Inspirace, ne příkaz.

Astrologická znamení v mytologii: Od Berana po Ryby