Vánoce uuuž? No díky, ale nechci! Je tohle normální?

Stojím v drogerii, je po dušičkách a regály se prohýbají pod tíhou čokoládových sněhuláků, plastových sobů a skřítků s bambulí místo nosu!

Vzpomínám si, jak jsme se jako děcka těšily na první adventní neděli. Teprve pak se vytáhly krabice s ozdobami, začalo se péct cukroví, zapálila se první svíčka na věnci. Advent měl svůj rytmus. Svou atmosféru. Byl to čas očekávání – a právě to bylo to kouzelné.

Dnes? Obchody spustí vánoční ofenzivu ještě před Dušičkami. Ještě máme doma dýně z Halloweenu a už nám někdo cpe do košíku nadýchané Santy s nápisem Ho Ho Ho.

A víte, co mě na tom štve nejvíc? Že z toho mizí úplně všechno, co Vánoce dělalo svátky. Kouzlo. Intimita. Ticho před bouří. Namísto toho: konzumní peklo od listopadu do Silvestra.

Nevím, jestli jsem si toho všimla jen já, nebo jestli jsem prostě zkrátka stará, ale… kde se vzal ten Santa? My jsme měly Ježíška. Tichého, tajemného, někoho, kdo prostě přišel, když jsme nebyli doma( a nebo jsme byli v kuchyni). Nikdo na něj nečekal u komína.

Teď to vypadá, jako by nám někdo ze zahraničí poslal vánoční balíček a my jsme si ho poctivě rozbalili a přijali – včetně plastu, kýče a agresivního marketingu. Sobi místo kaprů. Severní pól místo Betléma. Konzum místo klidu.

A já vím – každý si může slavit, jak chce. Jenže tady už o volbu moc nejde. Tahle vlna vás prostě přejede, ať chcete, nebo ne. Zkuste si dneska najít v obchodě prostě jen krásné české skleněné ozdoby bez Santa Clause motivu. Nebo perníčky, co vypadají jako perníčky, ne jako nějaká chemická koprodukce od Disney.

Klasické české Vánoce, spojené s adventním zklidněním, postním obdobím a dobou očekávání, se střetávají s hlučným, blikajícím a často povrchním importovaným modelem, kde je hlavní postavou Santa (který nahrazuje Ježíška) a hlavní náplní hromadění dárků. Z duchovního svátku se stává prachsprostý konzum, jak trefně píšete. Tlak na nákup „dokonalých“ dárků a dekorací začíná už v listopadu a vytváří spíše stres než radostné očekávání.

Dokonce už za první republiky si lidé stěžovali na přílišný konzum kolem Vánoc. Takže problém není nový. Ale teď se k němu přidal ještě další – tempo!

Vánoční sortiment v obchodech se objevuje každý rok dřív. Letos jsem viděla první perníčky v říjnu. V ŘÍJNU!!! To už je za hranou zdravého rozumu, ne?

Výsledek? Do prosince jsme všichni otrávení. Nemůžeme už ani slyšet ani vidět tu hudbu, ty ozdoby, tu veselost. Přesně to, co mělo být krásné, se stává otravným – protože nás tím bombardujou tři měsíce dopředu.

Kouzlo se vytrácí, když ho moc natahujete. Stejně jako dort: když ho máte každý den týden dopředu, na narozeniny už vás nenadchne.

Naštěstí ještě existují vánoční trhy. A ty – ať už jsou komerční sebekrásněji – pořád drží aspoň nějaký řád. Otevírají se koncem listopadu, kolem první adventní neděle. Ne o dva měsíce dřív.

Chodím na ně ráda. Ne kvůli nákupům (i když občas něco krásného řemeslného koupím), ale kvůli atmosféře. Vůně a chuť svařáku. Zvuk koled. Dřevěné stánky. Vidět lidi, jak se procházejí, povídají si, smějí se.

To není to samé jako bezduchý nákup Santa dekorace v megamarketu u pokladen už v říjnu. To je setkávání. A možná právě proto trhy fungují – protože v sobě pořád mají kus té původní podstaty. Advent jako čas, ne produkt.

---

Nemůžu změnit marketingové strategie řetězců. Nemůžu zakázat Santovy. Nemůžu nařídit obchodům, aby s výzdobou počkali do adventu. Prostě je teprve listopad !!!

Takže:

→ Ignoruji vánoční sortiment v říjnu. Prostě ho nevidím.
→ Čekám si na advent. Na ten správný čas.
→ Kupuju méně, ale kvalitněji – radši dvě krásné české ozdoby než pytel plastu.
→ Chodím na trhy – kvůli pocitu, ne kvůli nákupu.
→ Chovám si své tradice – pečení, zdobení, ticho, klid.

Protože to není boj proti Vánocům. To je boj za Vánoce. Za jejich skutečnou podobu. Za kouzlo, které si zaslouží víc než tři měsíce reklamního křiku.

---

A já svého Ježíška nevyměním za žádného tlustého Santu. Ani za celý jeho sobí cirkus. Myslím, že někdy méně znamená více. Máme krásné české vánoční tradice a já se z nich chci těšit — ne být už v půlce prosince unavená z koled a marketingového tlaku a přát si, aby to už konečně skončilo.

---

Napiš mi dolů: Jsem blázen? Jak to máš ty? Jestli jsi tým „klid a svíčka“ or „zvony už v říjnu“?

Listopadoví štíři a střelci, co nám nedali spát