Valentýn po padesátce, jako připomínka, ne povinnost❣

Proč to není americký výmysl – a proč nám tenhle svátek vlastně patří❣

Amerického. Umělého. Komerčního.
Mnoho žen po padesátce nad ním mávne rukou se slovy, že my přece máme První máj a žádné srdíčkové svátky nepotřebujeme.

Jenže tohle je jen polovina pravdy.
Ta druhá je mnohem zajímavější – a překvapivě evropská.

Postava svatý Valentýn patří do 3. století našeho letopočtu. Podle historiků šlo pravděpodobně o biskupa z italského města Terni, který se dostal do konfliktu s císařskou mocí. Ne proto, že by byl politickým buřičem, ale proto, že podporoval manželství a oddával zamilované páry i v době, kdy byly sňatky zakázány.

Legenda říká, že právě kvůli tomu byl 14. února roku 269 popraven.
A právě tento den se později stal symbolem lásky, oddanosti a vztahu, který má hlubší smysl než jen okamžité potěšení.

Tohle nemá s Amerikou vůbec nic společného.

Už ve středověké Evropě byl svátek svatého Valentýna spojován s láskou.
V Anglii se od 14. století posílaly milostné vzkazy, takzvané valentýnky. Dochoval se dokonce dopis vévody Karla Orleánského z roku 1415, který psal své ženě z londýnského vězení. Žádná reklama. Jen touha dát najevo cit.

Teprve na začátku 20. století se Valentýn výrazněji uchytil ve Spojených státech – a tam také začal nabírat komerční podobu, jakou dnes známe. To ale neznamená, že by svátek vznikl tam. Amerika si ho pouze „přibalila“ jiným způsobem.

Málokdo ví, že část ostatků svatého Valentýna se nachází i u nás – ve svatovítské pokladnici na Pražském hradě nebo na Karlštejně.
Ještě v minulých stoletích stával v pražské Valentinské ulici kostel svatého Valentina a jeho kult nebyl v českých zemích nijak neobvyklý.

To, že se Valentýn výrazněji vrátil do veřejného prostoru až po roce 1989, neznamená, že by k nám nepatřil. Jen jsme na něj na čas zapomněli – a pak ho poznali v podobě, která nám byla cizí.

Problém není ve Valentýnu samotném. Problém je v jeho dnešní podobě.

Ženy po padesátce už většinou nemají potřebu se srovnávat, dokazovat nebo slavit podle cizích scénářů. A právě proto se jim současná podoba Valentýna může jevit povrchní a hlučná.

Jenže původní smysl svátku byl jiný. Tichý. Osobní. O vztahu, který má váhu.
A to je něco, čemu ženy s životní zkušeností rozumějí velmi dobře.

Valentýn nemusí soupeřit s Prvním májem. Nemusí nic nahrazovat ani přepisovat.
Může být jen připomínkou toho, že láska má v evropské tradici své místo – a že vztah, blízkost a oddanost nejsou módní výstřelek.

Možná právě po padesátce dává tenhle svátek větší smysl než kdy dřív. Ne jako show. Ale jako tichý návrat k tomu, co je podstatné.

„Láska nespočívá v tom, že se díváme jeden na druhého, ale že se díváme společně stejným směrem.“

---

„Není nedostatek lásky, ale nedostatek přátelství, co činí manželství nešťastným.“

---

„Zralá láska je jednota za podmínky, že si každý zachová svou vlastní osobnost.“

---

„Protože to byl on. Protože jsem to byla já.“
(o přátelství, které je hlubší než vášeň)

---

„Ideální vztah je přátelství, které se v pravý čas promění v lásku – a nikdy nepřestane být přátelstvím.“

Agatha Christie: Když vám v 38 zlomí srdce…