Druhá adventní neděle: Pomalé tempo pro lásku a mír!

Víte, co je úžasné na adventu? Že je to čas, kdy si konečně můžu dovolit zpomalit! A kochat se 😉

Ta první adventní neděle, ta je taková… rychlá. Připravit věnec, zjistit, že chybí sirky, najít první svíčku (která je, samozřejmě, úplně jinde, než jsem ji loni dávala) – prostě ten rozjezd. Ale ta druhá, TAHLE? Ta je, jako, jiná liga!

Letos, tedy v roce 2025, ta naše druhá adventní krása připadá na 7. prosince. A já jsem zjistila jednu boží věc – říká se jí Bronzová neděle! Zní to tak… hřejivě, že jo? Úplně cítím tu jemnou záři, ne jen ten ostrý třpyt zlata.

A ta svíčka? Dneska zapalujeme tu druhou fialovou (anebo prostě tu co máte do vašeho stylu) , která se nazývá betlémská. No fakt, betlémská! A co má symbolizovat? Lásku a mír. A taky Ježíškovy jesličky. Najednou to není jen o kalendáři a shonu, ale o tom nejdůležitějším – o tom, co máme v sobě a kolem sebe.

Víte, já jsem si vždycky říkala: Mír? Láska? Fajn, jasně. Ale nakonec jsem pochopila, že ta neděle nese poselství míru především. Je to takový tichý apel – hele, zpomal, zamysli se, jak do svého života (a života svých nejbližších) vnést víc klidu. A při tom zapalování té druhé svíce (která se, mimochodem, zapaluje proti směru hodinových ručiček – to je detail, co mě fakt baví!), si uvědomím, že v té laskavosti je ta největší síla.

1. Chvilka pro sebe a dvě svíčky: Zapálím tu první z minulé neděle a novou, tu druhou – betlémskou. Mám ji fialovou. Pustím si tichou vánoční hudbu a jen tak koukám na ty plamínky. Dvě malé ohnivé tečky, a už se mi v duši rozlévá ten pocit klidu. Je to čas se zamyslet nad vztahy, rodinou a přáteli.
2. Sváteční oběd, ale s lehkostí: Naše tradice říká, že bychom měly někoho pozvat na slavnostní oběd. Ale, holky, nezapomínejme na vánoční střídmost. To nedávám ty těžké, hutné obědy. Volím spíš lehké pokrmy a místo vína si udělám dobrý, silný bylinkový čaj. A zkus se s hosty bavit o tradicích Vánoc – to je nekonečné a krásné téma, a opravdu uklidňující!
3. Vůně vanilky a lineckého: Teď nikdo už to pečení neodkládá, že jo? Já se do toho vrhám právě teď! Je ideální doba na křehká těsta, jako jsou linecké or vanilkové rohlíčky. Vůně, která se line z kuchyně… to je ten pravý vánoční dotek. Dříve se peklo dvanáct druhů – pro každý měsíc jeden. Já to nedávam, to by bylo peklo, ale 3 nebo max pět? To zní jako krásný cíl.
4. Charita a dobré skutky: Mám ráda ten starý zvyk, kdy byla tato neděle spojená s charitativními aktivitami. Je to tak snadné přenést to do dneška – přispět do sbírky, koupit dárek dětem. Vždyť ten advent je především o dávání! V jedné firmě jsme kupovali dárky pro dětský domov – děti si napsali dopis Ježíškovi a lide ve firmě se skládali nebo se dělali skupiny co si vybrali dítě s společně nakoupili dárky. Dostalo se na každé děcko a bylo to krásné !
5. Dárky? Už! Tradičně je právě po druhé adventní neděli nejvhodnější čas na výběr vánočních dárků. Mám se totiž zaměřit na své blízké. Já prostě věřím, že dárky máme dávat z lásky a od srdce. Peníze v obálce? Upřímně, to prostě není ono. Dárek má vyjadřovat nás a hlavně – musí potěšit toho, kdo ho dostává. Mě nejvíc baví ty vlastnoručně vyrobené a od dětí – tam je prostě kus duše!

A tak si říkám, že ten den – Bronzová neděle – je vlastně takové laskavé pohlazení. Mír v duši a láska ke všem, co mě obklopují. A věřte mi, že když se tenhle klidný a útulný pocit usadí, ten týden, co přijde, je hned o to krásnější!

A co ty? Jak si naplánuješ svou Bronzovou neděli? Půjdeš na vánoční jarmark, nebo se zavřeš do kuchyně s těstem?

Musela jsem si vzpomenout na to, co jsem četla v těch moudrých knihách od paní Kamily Skopové – ona ví, co je to ta pravá, stará tradice!

Pro druhou adventní neděli se tradičně peče cukroví z křehkých těst, které potřebuje uležet, aby bylo druhý den dokonalé – jako třeba linecké nebo vanilkové rohlíčky. Ty chutě se musí hezky propojit, to je prostě kouzlo!

Mám pro tebe jeden starý a nenáročný recept na vanilkové rohlíčky, který je takový, jako od babičky – s láskou a bez zbytečných moderních kudrlinek.

Hele, tohle těsto je tak vděčné a ta vůně… to je úplný snový obraz! Vím, že to zvládneš levou zadní.

📝 Co budeš potřebovat (Materiál)

• 280 g hladké mouky (opravdu prosívej, ať je lehounká jako sníh!)
• 200 g másla (ať je studené, to je základ!)
• 100 g mletých vlašských ořechů (žádné mandle, ty ne! Ty ořechy dodají ten správný šmrnc)
• 80 g moučkového cukru
• 1 žloutek (dneska se už nedává, ale ten starý recept ho prostě chce!)

🥣 Jak na to (Postup)

1. Hnětení s láskou: Na vále smíchej mouku, cukr a ořechy. Doprostřed dej studené máslo, pokrájené na kousíčky, a ten žloutek. Teď musíš být rychlá – zpracuj to rychle do hladkého těsta. No fakt! Čím kratší dobu ho hněteš, tím křehčí bude. Já jsem u toho jako v transu, abych ho moc neohřála.
2. Odpočinek je klíč: Těsto zabal do fólie a šup s ním do chladu. A ne na chvíli! Ideálně ho nech v lednici přes noc. Vydrž to, vyplatí se ti to!
3. Vytváření tvarů (a klid!): Druhý den si odlamuj kousky těsta a válej z nich tenké „hady“ a tvaruj malé rohlíčky. Nemusí být všechny stejné – to je právě ta krása ruční práce!
4. Pečení s rozmyslem: Troubu předehřej na 160–170 °C. Peč rohlíčky jen krátce, tak 8–10 minut, dokud nezačnou růžovět (nesmí být hnědé!).
5. Finále ve vanilkovém oblaku: Ještě horké rohlíčky obaluj (opravdu opatrně, jsou křehké jako pírko!) v moučkovém cukru smíchaném s pravým vanilkovým cukrem (nebo vanilkou z lusku, to je teprve luxus!).

Vidíš? Mít v kuchyni klid, vůni a teplo, to je ten pravý adventní rituál. (mě tedy ten advent narušují AC/DC protože koledy mě vyčerpali už při nákupu!) A rohlíčky se pak můžou krásně rozležet, třeba jako ty (až dvanáct) druhů cukroví, co se dříve pekly na počest všech měsíců v roce!

A hospodyňka má pocit, že je myšlenkami u svých blízkých. To chci taky!

Když přijde zima – o knize, která tě naučí odpočívat