Divé ženy – kniha, která mi připomněla, jak jsem silná!

Strhující prvotina, která odvážně ukazuje, jak svět trestá silné a nepoddajné ženy.

Víte, co je na padesátce nejlepší? Že už vám je skoro jedno (mě teda úplně), co si o vás myslí ostatní. A právě proto jsem si asi tolik sedla s knihou Divé ženy od Emilie Hart. Protože tahle kniha je o ženách, který si jdou za svým – navzdory všemu. A když jsem ji dočetla, zjistila jsem, že vlastně mluvím sama k sobě. Nebo spíš ke všem ženám, co někdy měly pocit, že by měly být „hodnější“, klidnější, poddajnější …ne to neee, to fakt ne 😉

Divé ženy propojují osudy tří žen napříč staletími. Kate, těhotná a na útěku před násilnickým partnerem, hledá útočiště v domku v Cumbrii. Violet, sedmnáctiletá holka ze 40. let, která se vzbouří proti tomu, co od ní rodina čeká. A Altha – 17. století, hon na čarodějnice, nepochopení, strach.

Když jsem četla Althiny kapitoly, naštvalo mě to. Ta nespravedlnost, ta krutost… ale zároveň – jak moc je to povědomé, ne? Když jsem pak přešla k Violet a pak ke Kate, uvědomila jsem si, že se toho vlastně moc nezměnilo. Ano, dneska nám nehrozí upálení. Ale tlak? Nepřijetí? Posměch? Odmítnutí, když nejsme dost „správné“?

Jo takhle máme pořád!

Hele, nejsem typ, co čte feministickou literaturu s nadšením rukávy. Ale tahle kniha není násilná, není to manifest. Je to prostě jen … upřímná. Hart nepíše o tom, jak bychom měly být silné – píše o tom, jak už silné jsme. Jen jsme to možná zapomněly.

Mně osobně se nejvíc dotknul příběh Kate. Ta žena je těhotná, zraněná, vyděšená – a přesto se dokáže zvednout a jít dál. Nečeká na záchranu. Hledá vlastní cestu. A ten kontrast mezi její křehkostí a obrovskou vnitřní silou? To mě úplně dostalo.

U Violet jsem zase viděla tu touhu po svobodě, po tom dělat věci jinak. A jak jí rodina snažila zlomit, protože „holka prostě musí poslouchat“. Jistě nejsem sama co to „taky“ zná! Četla jsem to a myslela si – kolik holek jsme takhle ztratily? Kolik žen se podřídilo, protože jinak to přece nešlo?

Protože tohle je ten věk, kdy už víme, co všechno jsme zvládly. A co všechno bychom zvládly ještě.

Někdy zapomínáme, že jsme silné. Myslíme si, že jsme „už staré“, že náš čas pominul. Že bychom měly být rády, co máme, a přestat si něco představovat.

No ale právě tahle kniha mi připomněla, že to není pravda! Že síla není o věku. Je o tom, jestli se dokážeš postavit tomu, co tě chce zlomit. A to můžeš v dvaceti, ve čtyřiceti – i v padesáti.

Divé ženy nejsou jen o ženách z minulosti. Jsou o nás. O tom, co v sobě nosíme. O té divokosti, kterou jsme možná zakopaly pod vrstvou povinností, očekávání a „tak se to prostě dělá“.

Četla jsem ji večer. Venku tma, uvnitř jen malá lampička. Občas jsem si musela dát pauzu – ne protože by to byla špatná kniha, ale protože mě to bolelo. A zároveň hřálo.

Je to ten druh knihy, co tě nechá přemýšlet. Co ti nedá pokoj. Když pak ráno vstaneš a uvědomíš si – jo, něco se změnilo. Možná jen maličko. Ale změnilo.

Hart píše krásně. Místy je to tvrdé, někdy až trýznivé, ale nikdy to není zbytečné. Každá věta má smysl. Každá postava má hloubku. A to propojení těch tří příběhů? Dechberoucí. Když na konci všechno zapadne, máš z toho husí kůži.

Takže jo – určitě si přečtěte Divé ženy. Ne kvůli tomu, abyste se staly něčím jiným. Ale abyste si připomněly, kým už jste. A že ta síla, co máte – ta nikam nezmizela. Jen možná čeká, až si pro ni sáhnete nebo až ji budete potřebovat

Zabalit se do deky (ano, je podzim, takže teď budou až do jara deky, svíčky, čaj a káva proste všude), otevři si knihu a nechat svět venku. Aspoň na chvíli. A pak… pak se možná vrátíš jiná. Divočejší. A úplně v pohodě se vším.

„Generační příběh o ženské odolnosti.“ – The Guardian

„Příběh o ženském odhodlání, houževnatosti i neskutečné síle matky přírody.“ – knihkupec.net

„Důkladně promyšlený a místy trýznivý román zdařile mísí historickou fikci a moderní feminismus.“ – Kirkus Reviews

Women Who Run with the Wolves – The Book That Awakens Your Inner Power