Agatha Christie: Když vám v 38 zlomí srdce…

Představte si to. Je vám 38, jste čerstvě rozvedená, společnost od vás očekává, že se schováte doma s rozbitým srdcem a budete tiše trpět. A co uděláte vy?

Rok 1928. Agatha Christie, už tehdy známá spisovatelka, stojí uprostřed trosek. Manželství s Archibaldem Christiem skončilo rozvodem, který ji nejen zlomil, ale taky veřejně ponížil. Pár let předtím, v roce 1926, se po smrti matky a kvůli manželské krizi kompletně zhroutila. Zmizela na jedenáct dní – incident, který se nikdy úplně nevyjasnil a o kterém se dodnes spekuluje.

Mohla se zabalit do přikrývky, zavřít doma a litovat se. Mohla dělat přesně to, co se od ženy jejího věku očekávalo.

Místo toho sbalila kufr a vydala se na cestu, která změnila celý její život.

Agatha nasedla na Orient Express – ten slavný vlak, který se později stal kulisou jedné z jejích nejslavnějších detektivek. Projela přeplněné bazary Istanbulu, pouště Středního východu, až dorazila k archeologickým vykopávkám v Ur v Iráku.

Hledala klid. Našla mnohem víc.

Zamilovala se. Ne hned do člověka – nejdřív do míst. Do prachu, stanů, sluncem vybledlých artefaktů, do té zvláštní magie, kterou archeologická naleziště mají. Vrátila se tam. Znovu a znovu.

A pak, v roce 1930, potkala Maxe Mallowana.

Max byl mladý archeolog. Talentovaný a zapálený pro svou práci. A o čtrnáct let mladší než Agatha. Čtrnáct let. V roce 1930. Představte si ty řeči!

Ale víte co? Oni na to kašlali. To, co mezi nimi vzniklo, nebylo hormonální šílenství. Byla to společná zvědavost, jemné rozhovory, respekt, intelekt. A pak taky nečekaná něžnost, která se prostě stala. V září 1930 se vzali.

Jejich manželství nebylo o růžích a šampaňském. Bylo o čaji na verandě. O smíchu nad špatně popsanými artefakty. O dlouhých odpolednech strávených čištěním starověkých relikvií – a ano, Agatha prý občas použila svůj vlastní krém na obličej k čištění nálezů. Archeology to baví dodnes.

A psala. Vždycky psala. Večer, když práce ustala a slunce zapadlo nad pouští.

Vražda v Orient Expressu (1934) – ten vlak, ve kterém sama jezdila.

Smrt na Nilu (1937) – ta řeka, kterou viděla na vlastní oči.

Vražda v Mezopotámii (1936) – geniální studie manipulace v rodině, napsaná mezi vykopávkami.

Přišli do Bagdádu (1951) – město, které znala jako málokdo.

Bydlela v pokoji 411 v istanbulském hotelu Pera Palace a tam psala Vraždu v Orient Expressu. Místo existuje dodnes a je úžasné.

Napsala taky krásnou knihu Povězte mi, jak žijete (pod jménem Agatha Christie Mallowan), kde popisuje vykopávky a život v dnešním Iráku. Není to detektivka, je to vzpomínka. A stojí za přečtení.

Jejich manželství trvalo 45 let. Až do její smrti v roce 1976.

Za tu dobu se Agatha stala nejprodávanější spisovatelkou všech dob – předčila ji jen Bible a Shakespeare (a podle některých zdrojů i toho Shakespeara nechala za sebou). Napsala 78 detektivních románů, asi 150 povídek, 6 „běžných“ románů a 19 divadelních her. Její knihy byly přeloženy do více než sta jazyků, prodalo se přes dvě miliardy výtisků.

Max pokračoval v archeologii. Stal se renomovaným odborníkem ve svém oboru a byl povýšen do šlechtického stavu za své zásluhy.

A víte, co je na tom nejlepší? Agatha sama jednou řekla:

„Mít archeologa za manžela má výhodu. Čím jste starší, tím víc se o vás zajímá.“

Agatha Christie se nenechala definovat zlomeným srdcem. Ve 38, rozvedená a veřejně zostuzená, se mohla stáhnout a být oběť.

Místo toho přepsala svůj příběh.

Koupila si lístek. Vydala se sama. Otevřela se novým věcem, novým místům, novým lidem. A pak potkala muže, se kterým strávila šťastných 45 let – i když všichni říkali, že to nedává smysl.

Protože někdy prostě musíte udělat to, co vám dává smysl. Ne společnosti. Ne sousedům. Ne lidem, kteří „to myslí dobře“.

Takže až vám příště někdo řekne, že jste moc stará, moc unavená, moc cokoliv – vzpomeňte si na Agathu. Na ženu, která nasedla na vlak a našla celý nový život.

Možná je čas koupit si lístek. Kam pojedete vy?

---

„Fakt, že budík nezazvonil, změnil už mnoho lidských osudů.“

„Láska se promění v nenávist mnohem snadněji, než si myslíte.“ — Nultá hodina

Někoho vášnivě milovat, to s sebou zpravidla nese víc trápení než radosti. Stejně by si ale měl každý tuhle zkušenost prožít.“

„Nemůžeš si prostě dovolit věřit všemu, co ti lidé napovídají. Když se mi někdy něco nezdá, nevěřím vůbec nikomu. Víš, znám moc dobře lidskou přirozenost.“ — Mrtvá v knihovně

V milostných záležitostech ženy jen málokdy dbají na svou hrdost, pokud vůbec. Často o ní sice mluví, z jejich činů ovšem nevysvítá. (Nultá hodina)“ — Nultá hodina

P.S.: „Čas je jen způsob myšlení.“ – Agatha Christie, Povězte mi, jak žijete

P.P.S.: Její detektivky fakt můžete číst pořád dokola. Mám sbírku starších paperbackových vydání a pokaždé v nich najdu něco nového. Zkuste třeba Vraždu v Mezopotámii – ta manipulace v rodině je mistrovsky napsaná.

Umění mít věci u prdele: Manifest Bohyně