Boží hod a svatý Štěpán, dva dny plné klidu a kouzel

Kouzlo dnů, které následují po Štědrém večeru a já je moc potřebuju prožít naplno❣

První svátek vánoční, známý také jako Slavnost Narození Páně, připadá na 25. prosince. Podle křesťanských tradic si v tento den připomínáme narození Ježíše Krista – událost, která se podle Bible odehrála v Betlémě, kam putovala Marie se svým snoubencem Josefem kvůli sčítání lidu.

A co mě na tom celém fascinuje? Že Vánoce se kryjí s pohanskými oslavami slunovratu. Slunce se znovu vrací po nejdelší noci v roce, proto byly tyto svátky pojímány jako očista těla i ducha. Všude hořely ohně, po dobu oslav se nemohly vykonávat těžké práce ani obchodovat nebo bojovat.

Proto se v tento den nesmí pracovat. Žádné zametání světnic, žádné stlaní postelí. Jen klid. Pohodová oslava. A světlo…spousta světla! Nezapomeň na vlastní klid a pohodu!

Rodinná vycházka do kostela – dříve tuto událost připomínali přestrojení pastýři, kteří chodili od chalupy k chalupě se svým betlémem a vyprávěli o narození Ježíška. Dnes jsou betlémy k vidění v kostelech, na náměstích, a lidé se zde setkávají u zpívání vánočních koled.

Slavnostní oběd – k Božímu hodu patří také dobré jídlo. V ten den se vždy připravovalo to nejlepší, co domácnost měla – a to byla často husa nebo kachna. Dnes se ve většině rodin podává i kuřecí, krůtí maso či perlička, tedy v tom lepším případě! Jinak si myslím, že máme novou tradici – řízky a salát dokud to někdo jí 😁 Já mám nejradši klasickou pečenou kachnu se zelím a knedlíky. Vůně, co se line kuchyní, přijedou děti, je to velký rodinný oběd, hezké odpoledne! Hlahol, pokec, kávička, cukroví prostě… Vánoce.

Rozvážení darů – také se rozvážejí dárky, které nechal Ježíšek pod stromečkem pro příbuzné a známé. To objíždění všech babiček, tet, kmotrů… to je vlastně ten nejkrásnější rituál. Vidět radost v jejich očích a hlavně vidět lidi na které v průběhu roku nemáte moc času!

Zjistila jsem, že s Božím hodem je spojeno tolik krásných pověr:

„Mráz na Boží narození – zima se udrží bez proměny.“

„Když na Boží hod prší, sucho úrodu naruší.“

„Padá-li na Boží narození sníh, hodně obilí bude na polích.“

A víš, co dělali vinaři? Během mše v kostele sledovali pronikající sluneční paprsky skrz okenice. Pokud ozářily při mši faráře, bylo to znamení hojné úrody nadcházejícího roku.

Druhý svátek vánoční připadá na 26. prosince a je zasvěcen svatému Štěpánovi. Pocházel pravděpodobně z helénských Židů, ale během života se obrátil ke křesťanství. Stal se mužem velmi pevné víry – konal veliké divy a znamení. Kolem roku 35 n. l. byl před hradbami Jeruzaléma ukamenován.

První mučedník křesťanství a velmi vzdělaný kazatel. Proslul odvahou a otevřeností, což ho přivedlo do konfliktu s tehdejší židovskou radou.

Podle Bible byl kvůli víře odsouzen a ukamenován roku 37 za hradbami Jeruzaléma. Před smrtí se modlil za své nepřátele a odpouštěl jim. Jeho smrti přihlížel i Saul — pozdější apoštol Pavel.

Podle legend byly jeho ostatky objeveny v roce 417 po vidění římského kněze. Přenesli je do Jeruzaléma a později do baziliky sv. Vavřince v Římě. Odtud se jeho ostatky rozšířily po světě a vznikly četné obrazy a tradice spojené s mladými mučedníky.

Kult sv. Štěpána se rychle rozšířil v Evropě. Stal se patronem koní, kočí, kameníků, krejčích, tesařů, sedláků i lidí pracujících s kameny. Pomáhá proti bolestem hlavy, posedlosti a ochranně nad domovem.

V lidové tradici je 26. prosinec spojován hlavně s koledami, koledníky a požehnáním domu a zvířat. Štěpán bývá zobrazován s kamením — symbolem způsobu svého umučení.

„Na Štěpána není pána“ – tohle přísloví moc hezké přísloví. Na svatého Štěpána totiž většinou končila čeledínům a děvečkám služba. Ti buď smlouvu s pánem prodloužili, nebo odešli pracovat jinam. Za dobře odvedenou celoroční práci byli zpravidla obdarováváni, a to nejčastěji zvláštním koláčem pečeným speciálně pro tuto příležitost. Tvořily jej tři spletené prameny do kruhu, který se zdobil barevnými pentlemi a ořechy.

Představ si to: byl to den svobody. Den, kdy každý, byť na chvíli, mohl cítit, že je svým pánem.

Koledování – „Koleda, koleda, Štěpáne…“ Původně koledování úzce souviselo se starými pohanskými zvyklostmi. Věřilo se, že právě pomocí koledy je možné změnit svůj osud. Vykoledované předměty pak symbolizovaly budoucnost. V 19. století chodívaly na koledy děti s hůlkou, na které byla připevněna betlémská hvězda, a s bedýnkou, ve které měly postavené malé jesličky.

Pro chudé pak byla koleda příležitost, jak si obohatit jídelníček a přilepšit si na pár týdnů dopředu. Koledníci bývali nejčastěji obdarováváni něčím dobrým k snědku nebo drobným finančním obnosem.

Štěpánování – zábavou bylo také „štěpánování“, kdy mládenci házeli zrní na dívky pro zdraví a krásu. Proto by se na sv. Štěpána nemělo nic vynášet z domu, aby se do něj nenasel nepořádek nebo nic nechybělo.

Rodinné návštěvy a hodování – den byl tradičně spojen se setkáváním s rodinou a přáteli. V minulosti lidé věřili, že v den svatého Štěpána musí být podávána drůbež – pekla se tak kachna, husa nebo kuře.

I dnes se v mnohých českých domácnostech na druhý svátek vánoční podává k obědu slavnostní pečený kur, ať už se jedná o kachnu, husu, krocana nebo kuře. Ano i my dojídáme kachnu ze včerejška … to je moje tradice, co zbylo po dětech a pravda, někdy se rodinné setkání posune právě na Štěpána!

Jelikož je svatý Štěpán patronem koní, bývalo zvykem dodržovat tradice a rituály spojené právě s těmito krásnými a pro hospodářství tak důležitými zvířaty. Na mnoha místech se dodnes slavnostně žehná koním a ovsu, kterým se koně krmí. Jinde zase koně kropí svěcenou vodou, aby je v následujícím roce ochránila před zraněním a nemocí.

Tohle mě dojalo. Ta péče. Ta vděčnost. Ta úcta ke zvířatům, která s námi žila, pracovala, dýchala. Poslední dobou jsem trošku smutnila nejen spousta nehezkých zpráv o tom jak se lidé chovají ke zvířatům, ale i o tom jak ve vánočním a povánočním čase pomoci třeba v útulku pro koně! Po svátcích na tom bývají hůře. Tady je seznam útulků, ale věřím, že každá z vás aspoň jeden útulek zná 😇

Mnoho lidí si také dávalo 26. prosince žehnat červené víno v kalichu, do něhož kladli malý kámen jako vzpomínku na Štěpánovo kamenování, a víno pak vypili. Také sůl a vodu, které byly o Štěpánu svěceny, užívali lidé jako léčebný prostředek.

„Na svatého Štěpána každý se má za pána.“

„Jestli na Štěpána větry uhodí, příští rok se všecko špatně urodí.“

„Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří.“

„Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce.“

„Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato.“

„Vánoce bez sněhu přináší velikou noc sněžnou.“

„Na Vánoce mnoho hvězdiček, slepice nanesou mnoho vajíček.“

Jsou to krásné věty, že? Jak si naši předkové všímali světla, větru, sněhu. Jak četli přírodu. Jak v ní hledali naději.

Zjistila jsem, že Boží hod a svatý Štěpán nejsou jen nějaké „volné dny navíc“. Jsou to dny odpočinku duše. Dny, kdy se má klid slavit stejně jako narození světla.

Jen být s rodinou. Jen jíst dobré jídlo. Jen se navštěvovat. Jen zpívat. Jen rozdávat radost.

A když si uvědomím, že tyto tradice žijí už stovky let… že stejně jako já dnes sedávaly u stolu naše babičky, prababičky, ženy před námi… cítím se spojená s něčím větším. S jakousi neviditelnou nití, co táhne časem a spojuje všechny ženy, které kdy držely v rukou jídlo, lásku, klid a udržovaly teplo rodinného krbu ❣

---

PS: Letos si zkus nedělat fakt vůbec nic. Vážně. Jen sedni, zapal svíčku, dej si kousek kachny, popovídej si s někým, koho máš ráda. A pak si řekni: „Tohle je můj čas. A nikomu nic nemusím.“ Protože na Štěpána není pána. A na Boží hod je čas jen pro klid. A to je to nejkrásnější dárek, co si můžeš dát. 🕯️🦆✨

---

Zimování s elegancí: pohoda, klid a hřejivá síla