Ztrácíme divoké včely, strážkyně života

Milé dámy, dnes se s vámi chci podělit o zprávu, která bolí!

Zatímco my včelařům držíme palce, aby ustáli ztráty v úlech, hluboko v lesích tiše a nenápadně mizejí včely, které žijí zcela bez naší pomoci, bez léků, bez včelaře. A právě v těchto maličkých, soběstačných koloniích, hnízdících v přirozených dutinách starých stromů , se skrývá klíč k záchraně celého druhu.

Jen před pár dny, 11. října 2025, došlo k něčemu, co je skutečně historický zvrat po tisíciletích soužití. Divoké populace včely medonosné (Apis mellifera) byly poprvé oficiálně zařazeny mezi ohrožené druhy v rámci Evropské unie.

Je to hořké uznání: druh, který jsme tisíce let domestikovali, je ve volné přírodě na ústupu. Teprve v posledním desetiletí nám systematické studie v Německu, Irsku a dalších zemích ukázaly, že tyto včely stále žijí v lesích, ale jejich počty dramaticky klesají.

A ten pokles je děsivě naléhavý. Vědecký model ukázal, že odhadovaný populační pokles činí 56 procent za dekádu. To znamená, že více než polovina divokých včelích kolonií v Evropě zmizí každých deset let. Jejich počty klesají tak rychle, že bez našeho zásahu nebudou schopny přežít.

Možná si říkáte: „Máme přece včelaře.“ Ale tyto divoké včely jsou jiné. Ony si samy dokázaly vyvinout přirozenou schopnost přežít zimy, odolávat parazitům a nemocem, kterými trpí naše chované úly.

Jsou životně důležitým genetickým rezervoárem. Jejich divoká genetická diverzita a přirozená adaptace by mohla být klíčem k tomu, aby se staly odolnějšími i včely ve včelařských farmách. Jinými slovy, pokud je ztratíme, přijdeme o evoluční dědictví, které by mohlo zachránit budoucnost všech včel medonosných.

Ačkoliv je výrok připisovaný Einsteinovi, že bez včel přežijeme jen čtyři roky, nepravdivý , problém je vážný i bez apokalyptických scénářů.

Přežili bychom, ale naše strava by byla dramaticky ochuzená. Včely totiž opylují až 90 procent kvetoucích rostlin v Evropě. Pokud by zmizely, zmizela by i většina ovoce, spousta zeleniny, káva, kakao nebo ořechy.

Důvod jejich mizení je jasný: Ztráta jejich domovů. Intenzivní zemědělství a lesnictví ničí klíčové habitaty.

Nové hodnocení IUCN je výzvou pro nás všechny. Je čas začít tyto včely chránit a vnímat je jako původní divokou zvěř.

Prosím, pojďme se o to zajímat. Ptejme se, co dělají naši lesníci. Vždyť tyto včely hnízdí nejčastěji v dutinách, které vytvořili datli ve starých stromech – často v bucích. Musíme začít chránit staré duté stromy v lesích a podporovat přírodní lesy.

Nejde o sentimentální gesto. Jde o ochranu genetického potenciálu, biodiverzity a ekosystémů pro budoucnost. Dovolme divokým včelám přežít dál ve stínu lesa, bez nás, a tím jim dejme šanci zachránit nás všechny. Dělejme něco, než tiché bzučení v dutinách stromů utichne navždy.

Med: Zlatý poklad (a my si ho zasloužíme!)