I v největší tmě zůstává jiskra. Někdy ji najdeš až na dně!

Pozitivní poselství o zvládání zvratů, přijetí karmy/osudu a vnitřní síle. Inspirace pro každou ženu, která se znovu staví na nohy.

Známe to všichni. Jednoho dne se probudíme, podíváme se z okna na modrý rozjasněný den a říkáme si „Dneska bude nádherně!“ A pak zazvoní telefon a život nám připraví takové malé „překvapení“. Ty zatáčky, které se objeví zrovna když jedeme plnou rychlostí, ty zákruty, které nikdo nenakreslil do mapy.

Ale co když prozradím jedno malé tajemství? Všechno se dá zvládnout, stačí jen chtít. (A ne, tohle není citát z motivačního plakátu se západem slunce, i když by mohl být!)

Představte si, že máte v hlavě dvě postavičky. Jedna se jmenuje Strach a druhá Důvěra. Strach má tendenci nosit černé brýle a vidět všude katastrofy, zatímco Důvěra se usmívá a říká „Pojď, zvládneme to spolu!“

Naše logická hlava je jako přepracovaný filmový režisér, který z malého mravence dokáže vytvořit hororového monstra. „A teď přidáme dramatickou hudbu a ZVĚTŠÍME ho na velikost domu!“ křičí režisér v naší hlavě.

Ale víte co? Ten mravenec je pořád jen mravenec.

Mnozí si myslí, že se mohou vyhnout minulosti. Že mohou před ní utéct jako před výběrčím daní nebo jako před babičkou, která se ptá „Kdy už si konečně najdeš partnera?“ Ale minulost nás vždycky doběhne. Je jako ta kamarádka, která si pamatuje všechny naše trapné historky z mládí a vytáhne je přesně ve chvíli, kdy se snažíme zapůsobit na nové přátele.

Karma nepracuje s emocemi, nemá špatné dny ani migrény – je to prostě účetní systém vesmíru. Co zadáme, to nám vypočítá. A někdy trvá 5, 10 nebo i 20 let, než nám přinese výsledky našich výpočtů.

Známe ten pocit, když se nám myšlenky honí hlavou jako splašená stáda divokých koní? Když negativní myšlenky útočí ze všech stran jako otravní komáři v letní noci?

Nejsme vězni své hlavy! Jsme její ředitelé, generální manažeři a majitelé v jedné osobě. My rozhodujeme, které myšlenky dostávají VIP vstupenku do našeho života a které musí zůstat venku za provazovou bariérou.

Když se nás zmocní negativní myšlenky, můžeme se zhluboka nadechnout a říct si: „Co není moje, to ke mně nepatří a nechávám to odejít.“ A opakovat to jako svou denní mantru.

A pokud tvá mysl touží po větším klidu a radosti, zkus tyhle afirmace pro každý den – možná najdeš právě tu, která ti rozzáří den.

Víte, co je zajímavé? Nejsme náhodnými turisty v cizím městě života. Vesmír nás spojuje s lidmi, kteří nám nastavují zrcadlo, abychom se v něm mohli vidět z nových úhlů.

Každý člověk, kterého potkáme, nám přináší lekci. I ten protivný soused, který vyhrává soutěž o nejtrapnější zahradní trpaslíky. I ta kolegyně, která si vždycky bere poslední kousek dortu v kuchyňce. I ten bývalý partner, který nám ukázal, co rozhodně v životě nechceme.

Ztráta někoho blízkého, koho milujeme, není jen smutek. Je to fyzická bolest, která svírá hruď, rozklepe tělo a rozbije celý vnitřní svět. Ať se snažíme jakkoliv, nejde ji přeskočit, obejít ani vysvětlit. Musí se odžít. A bolí to jinak než zlomená láska. Tam si občas dokážeme říct „asi to tak mělo být“. Ale když nás opustí někdo, koho jsme milovali celou duší – a navždy – nezůstávají odpovědi. Jen otázky.

Proč teď? Proč ona? Proč já musím zůstat?

… Proč Bože pomoz mi já to takhle nechci!!!

A nakonec prosba, která zní hluboko v tichu: „Prosím, vrať mi ji…“
Ale odpověď nepřichází.
A tak nezbývá než se pomalu nadechnout.
A zkoušet žít – ne proto, že to nebolí,
ale proto, že láska, kterou nám ti lidé dali, si to zaslouží.

• 🌧️ „Slzy jsou déšť, který omývá duši. A někdy právě v dešti roste to nejkrásnější, co v sobě máme.“
• 🌙 „Pláč neznamená, že jsme zlomení. Znamená, že jsme se rozhodli už to v sobě nedržet dál.“
• 🕊️ „Slzy nejsou slabost. Jsou očištěním. Po pláči přichází klid – jako když po bouři vyjde slunce.“

Temnota byla, je a bude – stejně jako světlo. Někdy se nám může zdát, že temnota vyhrává. Že ji je víc. Že pohlcuje vše kolem. Ale každý z nás může být svým vlastním majákem.

Nemusíme být jako ta nešťastná nálepka na lednici, co říká:

„Keep calm and carry on“- „Zůstaň v klidu a jdi dál.“

Můžeme být skutečným světlem, které svítí i v té nejtemnější noci. Protože v každém z nás je RADOST. Ta jediná síla, které se dá důvěřovat, a ze které se rodí to skutečné světlo.

Buďme majákem, který prosvětluje cestu sobě i druhým. A pamatujme – i kdyby se zdálo, že bouře nikdy neskončí, vždycky přijde ráno.